Pouliční bitky v Praze aneb noviny před sto lety

Prahou otřásaly pouliční bouře, čeští poslanci parlamentu se servali přímo na půdě rakouské Říšské rady a poslanec Klofáč dokonce tasil nůž. V týdnu od 18. do 25. května 1908 si pražští novináři rozhodně nemohli stěžovat na nedostatek dramatických událostí. A to ještě v závěru týdne skočil číšník Antonín Šetina do Vltavy.

18. KVĚTNA 1908

Těžká poranění četnickou šavlí i koňskými kopyty. To byl výsledek česko-německé národnostní bitky v centru Prahy, kterou 18. května 1908 vyprovokovali čeští národní socialisté a radikálové. Z pokojného odpoledního shromáždění asi tří tisíc českých Pražanů, které se sešlo na Poříčí, se po projevech parlamentních poslanců Václava Klofáče (Národně socialistická strana) a Karla Baxy (Česká strana státoprávně pokroková) stal rozvášněný dav. Ten vyrazil provokovat do ulic v okolí Příkopů, tradičního centra pražské německé smetánky. Pod okny hlavní pošty v Jindřišské ulici provolali Češi hanbu německému řediteli, neoblíbenému a rakousky loajálnímu úředníkovi. Po chvíli dav zahnul k Novému německému divadlu (dnes Státní opera), ve kterém zrovna hostovalo vídeňské dvorní divadlo. „Tu došlo k bouřlivým demonstracím proti Němcům. Také několik kamenů hozeno, takže hosté ze zahrady vedle divadla musili utéci," vylíčil událost tisk, který přiznal, že někteří němečtí hosté restaurace byli zraněni. Pak rozvášnění Češi rozbili kameny i jedno z velkých oken v průčelí divadla. Běsnění ulice se v tu chvíli rozhodla ukončit policie. Zásah ale český tisk na druhý den popsal jako „surový útok na zástupy lidu". Několik bojůvkářů bylo zraněno policejní šavlí, z toho jeden těžce na hlavě. Jiní si odnesli zranění od koňských kopyt. Pořádek v ulicích Prahy se podařilo obnovit až po desáté hodině večer.

KDO STÁL ZA POULIČNÍMI NEPOKOJI

Pouliční nepokoje z 18. května 1908 vyvolali národní socialisté a radikálové pod vedením poslanců parlamentu Václava Klofáče a Karly Baxy. K třítisícovému shromáždění v Praze na Poříčí pronesly vášnivé nacionalistické projevy a dav posléze vytáhl do ulic německé části Prahy.

VÁCLAV KLOFÁČ (1868-1942) byl mužem, který se v rakouském parlamentu dokonce oháněl i kapesním nožíkem. Radikální nacionalista to přitom později v prvorepublikovém Československu dotáhl hodně vysoko. Nejprve byl dvakrát ministrem obrany, posléze předsedou senátu. Klofáč byl vášnivý nepřítel sociálních demokratů, kterým vyčítal „beznárodnost", neboť strana za Rakouska tradičně spolupracovala se sociálními demokraty všech národů habsburského soustátí. Při vzniku sociální strany jí dal Klofáč do vínku heslo: „Neustaneme, dokud v Čechách bude jediný rudý karafiát."

KAREL BAXA (1863-1938) patřil k vůdcům takzvané České strany státoprávně pokrokové. Ta vnikla teprve v dubnu 1908 sloučením Radikálně pokrokové strany a části Státoprávně radikální strany. Její představitelé byli v roce 1908 vášnivými odpůrci pozitivní prorakouské politiky Karla Kramáře (mladočeská strana) i Masarykova realismu. Vystudovaný právník Baxa byl orientován protiněmecky i protižidovsky, v roli žalobce v takzvané hilsneriádě například značně přispěl k odsouzení údajně rituálního vraha Leopolda Hilsnera, kterému byl nejprve udělen trest smrti. Politik T. G. Masaryk však proces označil za antisemitský a snažil se dokázat opak, Hilsner unikl provazu. Baxa byl od roku 1919 starostou Prahy a později primátorem. Málo se ví, že byl synovcem Karla Havlíčka Borovského.  

19. KVĚTNA 1908

A znova v Praze létalo vzduchem kamení. Národnostní spory totiž pokračovaly i v úterý 19. května 1908. Češi se nechali vyprovokovat shromážděním buršáků na Václavském náměstí, kteří sebevědomě korzovali „v barvách". Barvami český tisk myslel spolkové kroje této německé nacionalistické skupiny. Oblečení buršáků se vyznačovala hlavně šerpou ve spolkových barvách a stejně barevnými čepicemi, kterým říkali pivní soudek. Asi tisíc Čechů se v reakci na „buršáckou roztahovačnost" vydalo z Václaváku na provokační pochod k německé Turnhalle (tělocvičně). „Tady strážník střelil do zástupu, ale nikoho netrefil. Na to byla Turnhalle bombardována kamením," uvedl dobový popis.

Tentýž den se politika proměnila v násilný akt i v rakouské říšské radě. A znova hrál hlavní roli šéf národních socialistů Václav Klofáč. Sociálnědemokratický poslanec Antonín Němec vystoupil v parlamentu se stížností vůči národním socialistům, kteří měli insultovat jejich stranického redaktora Svěceného. „Sociální demokraté nadávali a pokřikovali na poslance Klofáče, který byl ve sněmovně sám, ježto ostatní radikální poslanci byli vzdáleni," popisoval tisk, jak je ošidná stranická nekázeň. Záhy totiž sociální demokraté Haberman a Soukup vyrazili přes lavice proti Klofáčovi. „Klofáč vyčkal útok. Když byli útočníci u něho, vytáhl z kapsy malý nožík a držel jej na obranu. Tu Soukup a Haberman utekli a ze vzdálí nadávali Klofáčovi zbabělců a nožových hrdinů."

20. KVĚTNA 1908

V Praze pokračovaly pouliční sváry mezi Čechy a Němci, byť v menší míře, neboť ulice byly obsazeny velkým množstvím policie. V Beskydech zabíjela kulka hajného. Už v minulém díle Stoletého expresu jsme popsali tklivý příběh ze Slezska, který by básník Petr Bezruč mohl rázem zapracovat do svých Slezských písní. Tady je další bezručovská tragédie: „Zastřelen hajným. V Javořince nedaleko Jablunkova ve Slezsku střelil hajný Leisner po muži, který chytal si po potoce plující kládu. Kulka projela nešťastníkovi plíce a střeva. Hajný se dále o těžce zraněného nestaral, až bratr odnesl ho domů, kde postřelený svému zranění podlehl."

21. KVĚTNA 1908

Rozhořčení horalé z Těšínských Beskyd chtěli proti zastřelení svého druha hajným Leisnerem protestovat v obci Jistebná (dnes Istebna v Polsku). Okresní hejtmanství v Těšíně však jejich „tábor lidu" zakázalo, nebyl prý oznámen včas.   

22. KVĚTNA 1908

Císař František Josef I. slíbil, že Jubilejní výstavu na pražském výstavišti navštíví 15. června (podrobně jsme o výstavě psali v minulém Stoletém expresu).

24. KVĚTNA 1908

Z Palackého mostu v Praze skočil do Vltavy číšník. Na mostě se tehdy vybíralo mostné v částce dva halíře. O desáté večer přišel na most asi čtyřicetiletý muž, který prohlásil: „Tak s bohem, já se jdu utopit." Výběrčímu podal mostné a vizitku. Hlídač prohlášení považoval za opilý šprým a muži nevěnoval další pozornost, jen si prohlédl vizitku, na níž stálo: „Antonín Šetina, číšník, Jungmannova 30." Za pár minut nastal na mostě poplach. „Neznámý přelezl zábradlí a skočil střemhlav do Vltavy. Několik zřízenců paroplavby přijelo na pomoc, ale nepodařilo se jim sebevraha nalézti."

Foto: archiv