,-jak-ho-nedavno-vyfotil-chorvatsky-fotograf-a.-gospic-4df8b1abe4e43.jpg "Rozbouřený Jadran (bóra), jak ho nedávno zachytil chorvatský fotograf A. Gospič.")
15. červen 1911: Z Jadranu přišly děsivé zprávy: "Spousty trosek z rozdrcených lodí na pobřeží a mezi spoustami těmi i mrtví." Zahynulo asi sto lidí.
Adrii poničil orkán. Hrozivá bóra udeřila 15. června 1911 k ránu. "Několik hodin stačilo, aby Přímoří, idylické krásné kraje a Terst, ústředí námořního ruchu naší říše, naplněn byl hlubokým smutkem nad zmarem mnoha životů," emotivně tlumočil první zprávy o katastrofě pražský deník Národní politika. Češi totiž Jadran už před sto lety milovali.
Šest metrů vysoké vlny
Bohatí čeští turisté si oblíbili například městečko Grado, tehdy součást "naší říše" čili Rakouska-Uherska. V Gradu bylo možno najít několik českých hotelů, v restauracích se podávala plzeň i svíčková. "Z Grada. Na celém pobřeží Istrie zuřil hrozný cyklon. Mezi českými hosty nastala panika, zvláště když pocítěny záchvěvy země. Mnozí lidé opouštěli domy," tak zněl telegram, který byl do Národní politiky doručen již v poledne 15. června.
Následně přicházely jen horší a horší zprávy. Nejvíce bouře řádila v okolí Terstu, kde obrovské vlny vážně poničily přístav a voda vnikla i do ulic města. Vichr navíc strhával střechy domů. "Při katastrofě zahynulo 80 osob. Vojenská plovárna v Terstu, 12 metrů vysoká, byla celá zatopena. Mimo to asi pět lodí nalézá se pod vodou," zaznělo v dalším telegramu.
Později byl počet obětí odhadován na sto a výška vln v Terstu na šest metrů. "Prudká bouře změnila se v zuřivý orkán. Moře bylo vichřicí prudce bičováno, takže se tvořily až šest metrů vysoké vlny a voda byla hnána až na Velké náměstí. Prudké vlnobití a jihozápadní orkán způsobily velké škody na lodích zakotvených v přístavu."
Živly vykonaly dílo zhouby
Ani další zpráva z Terstu nezněla povzbudivě: "Veškeré spojení s okolím přístavu nebylo možné, protože stále se opakujícími přívaly množství vody ulice byly několik metrů pod vodou. Ze všech stran ozývalo se zoufalé volání o pomoc. Pískání z lodí a sirén a řev mísily se v ryk bouře, burácení větru a šplíchání ohromných spoust vod. Lodi v přístavu zmítány vichrem poskakovaly na burácejících vlnách jako hračky. Pouze v Terstu pohřešuje se na 100 osob."
Nejhůře bylo námořníkům na širém moři, což se dalo předpokládat i podle trosek lodí, které voda hnala ulicemi Terstu: "Zpřelámané stožáry a strhané plachtoví, jež dravé proudy do terstských ulic vrhaly, daly tušiti, že živly vykonaly dílo zhouby."
Ani nejstarší námořníci prý takovou bouři nepamatovali. A následky byly opravdu hrozivé, jak dokazovalo vyprávění námořníků, kteří bouři přežili. "Jistý rybář vyprávěl toto: Lovili jsme na moři ryby. S námi byly ještě čtyři bárky z Kopru. Když jsme ulovili hodně ryb, chtěli jsme se vrátit, ale vtom se rozbouřilo moře. Chtěli jsme dojeti do Terstu, ale moře stávalo se stále bouřlivější. Naše bárky byly zahnány k Barkovlji. Vtom jsem byl z loďky vyhozen na moře. Ploval jsem, zoufale zápase se smrtí, a zachránil jsem se. Na břehu potkal jsem se pouze s jedním z mých soudruhů. Vedle stojící lodník, jenž vyčkával své dva bratry, dal se do hlasitého pláče." Utopilo se například i devět námořníků z řecké bárky Nikolajos a pět dalších Řeků z bárky Evangelistria.
Na katastrofu velmi rychle zareagoval i císařský dvůr a panovník František Josef I. poslal do Terstu 10 tisíc korun pro rodiny obětí. Další finanční částky přicházely z různých míst monarchie, například od obchodních komor a lodních spolků.
