Očima Martina Hekrdly
Až opadnou vášně

Vzedmuté povolební emoce dostaly dokonce už 28. října tisíc lidí na Hradčanské náměstí, kteří podpořili předsedu (stále ještě) ČSSD Bohuslava Sobotku. To se přece musí do ulic, je-li zastánce - tak se prezentoval Sobotka sám - "autonomní sociální demokracie" vystaven "puči" rozměrů Února 1948. Puči, jenž - jak je všeobecně známo - zosnoval šéf Pražského hradu Miloš Zeman s Michalem Haškem a ostatními "podrazáky". Velmi přehledné a mobilizující. Kdo by zůstal za pecí, když jej volá trpící vlast? Dlažba duněla, Facebook a Twitter žhnuly.

Zkusme něco střízlivějšího, pro jistotu v bodech:

1. Až opadnou vášně, bude nepochybně zřejmé, co znamenalo, že první místopředseda Michal Hašek (a spol.) hned po volbách - doslova den poté - otočil veřejně na čtyráku a zkusil okamžitě sestřelit Sobotku z šéfovského postu, vyjednávacího týmu o nové vládě i z funkce příštího premiéra (skrytě jej sestřeloval pořád). Jde nepochybně o poškození celé strany. Jak teď ČSSD vypadá v očích svých voličů, veškeré veřejnosti i partnerů v povolebním vyjednávání? Ať už nakonec zmizí navždy z politiky Bohuslav Sobotka, nebo sám strůjce úkladů Michal Hašek (není to vyloučeno, protivítr rozhněvaných "stoupenců férovosti" a "moderní levice" je silný), výsledek nastane týž: ČSSD bude ještě oslabenější, než nyní je. A než kdy v posledních skoro dvaceti letech byla.

2. Až opadnou vášně uražených a ponížených, bude však zároveň zřejmé, že hazardní krok haškovců (potažmo zemanovců) nejenže nebyl bleskem z čistého nebe fakticky již rozpolcené strany. Byl také vynucenou reakcí haškovců na zcela pochybenou reakci předsedy a vnitrostranického protihráče na výsledky voleb. Místo okamžité demise rozjel Sobotka řeči o vítězství a o stabilní vládě, která zajistí realizaci "co největší části" programu ČSSD. Ví dobře, že za dané konstelace - ve vládě s lidovci a s podporou babišovců - nelze zajistit sebemenší část programu sociální demokracie, kde se tu a tam liší od centristické břečky. Předseda v takové chvíli, v níž získal jen dvě třetiny hlasů, které získat sliboval - byl prostě povinen rezignovat. Za všech okolností. Rozhodně by tím předešel "puči" a následným tyátrům "moderní levice" před Hradem, kde už snad chyběl jen "fakáč" Davida Černého. Nelze se vymlouvat, že předsedovi okopávali nepřátelé kotníky, kuli pikle, torpédovali kampaň, dávali o něm tajně hlasovat, soudili se o místo na kandidátkách - a tak dále a podobně. Buď má strana vůdce a je to vidět, nebo to není vidět, předseda nemá větší reálnou moc a vliv, a tedy žádným skutečným vůdcem není. Z toho neplyne, že lepším maršálem je Michal Hašek. Jeho "pučistická" chyba byla však ozvěnou "autistické" chyby Sobotkovy.

3. Až opadnou vášně, bude jasné, že tuto dvojchybu lídrů rozpůleného Lidového domu předcházela kaskáda chyb předchozích, za něž je zodpovědné celé vedení ČSSD. Nechme stranou žonglování s pseudokandidáty na Hrad, které sociální demokraté zvažovali či vybrali (suchý liberál Švejnar, vášnivý "slušňák" Dienstbier, ba i kníže Schwarzenberg, skrytý za skřípěním zubů při konečném "ano" pro Zemana). Nechme stranou reformního premiéra, "sobotkovce" Vladimíra Špidlu (premiéra Kalouskem podporované, Sobotkou prováděné a odbory vypískané "deformy" veřejných financí), který pak ve své bruselské trafice hájil neoliberální koncept námezdní flexibility. Nechme stranou i privatizaci OKD, ačkoli voliči na Ostravsku nezapomněli. A Lubomír Zaorálek si pak na ní vydobyl ostruhy ve spravedlivém boji s vlastníkem bytů OKD, zlým uhlobaronem Zdeňkem Bakalou. Na počátku tohoto řetězce příčin a následků stál holý fakt, že Špidla, Gross, Sobotka, Zaorálek a jiní "autentičtí" sociální demokraté v únoru 2003 v prezidentské volbě odstřelili Miloše Zemana a pustili na Hrad Václava Klause. Klause! Ten maják, k němuž se pravice - více či méně právem, ale vždy voličsky účinně - v následujícím období vztahovala, i díky němu stoupala k moci a barikádovala u jejích pák. Ano, Zeman je v lecčem nelevicový, sebestředný, ničivý a mstivý kolos se strašlivou pamětí. Co ale bránilo sociálním demokratům svého bývalého spasitele, předsedu a premiéra přitáhnout a využít ve prospěch svůj, své politické moci i svých voličů? Šém tak mocného Golema zdarma odevzdat nepřátelům, je něco horšího než zrada: je to pitomost.

Až opadnou vášně, bude líp.