Úterník Lukáše Beka
Babiš má eurokomisařku, Sobotka vrabce na střeše

"Bílý kouř nad Strakovkou: habemus commissarius!" hlásal v pondělí na svém twitterovém účtu státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza. Máme komisaře, přesněji - pokud to i v Bruselu schválí - evropskou komisařku Věru Jourovou. Současně získáváme opět o něco přesnější představu, jak to chodí v naší vládní koalici.

Co se děje na vatikánském konkláve při volbě papeže, kromě kardinálů nikdo nic kloudně neví a podobně je tomu pro běžného pozemšťana i s koaličními "vyjednávačkami". Jakýs takýs obrázek si však z oficiálních i neoficiálních výroků politiků udělat můžeme. Andrej Babiš dokola opakoval, že jeho ANO vyhrálo eurovolby a má tedy morální právo jmenovat našeho zástupce v Evropské komisi. Bohuslav Sobotka nejspíš namítal, že by mu takovou dohodu v ČSSD omlátili o hlavu, načež se zrodila ústupová varianta, podle níž Věra Jourová má jako žena větší šance a že Sobotka dává přednost zájmům České republiky před těmi stranickými.

I to by ale pro sociální demokracii bylo málo, tak se Babiš uvolil "vyměknout" v domácích tématech. Konkrétně přistoupil na navýšení prostředků ve státním rozpočtu na sociální služby a zvýšení minimální mzdy ze současných 8500 korun od příštího roku nikoli o 500, ale o 700 korun.

Dvakrát zobchodovaný ústupek

Na první pohled to vypadá jako docela dobrý kompromis. Postavený je ovšem na poněkud pokřivených základech. Jednak ANO na "svého" eurokomisaře žádné automatické právo nemá. Zástupce do Evropské komise navrhuje vláda, která má mandát od sněmovny, nikoli od jednadvaceti českých zástupců v Evropském parlamentu. Sněmovní volby, byť těsně, loni vyhrála ČSSD. Za druhé - oba "ústupky" ANO jsou již v programovém prohlášení vlády.

"Vláda zajistí dostatečný objem finančních prostředků ze státního rozpočtu pro oblasti sociálních služeb, který nebude nižší než v roce 2014 a bude zohledňovat míru inflace," píše se v dokumentu. A dále: "Vláda připraví návrh na úpravu minimální mzdy a zvýší minimální mzdu po projednání se sociálními partnery tak, aby zajišťovala důstojný život zaměstnanců nezávislý na sociálních dávkách. Její úroveň bude dostatečně motivační a měla by se postupně s ohledem na ekonomické a sociální souvislosti přiblížit 40 procentům průměrné mzdy."

S oběma body tedy Andrej Babiš měl souhlasit automaticky a ne zobchodovávat něco, co již jednou - při jednání o programovém prohlášení - zobchodováno bylo.

A za třetí, míní-li ČSSD posílit před podzimními volbami své šance u nejchudších zaměstnanců, s vyjednanými dvěma stovkami měsíčně navíc zřejmě velkou díru do světa neudělá. Krom toho má zatím jen mlhavý příslib vicepremiéra Babiše, takže splnění obou bodů se může v budoucnosti ještě mnohokrát zkomplikovat.

Je samozřejmě pravda, že občanům Česka - potenciálním voličům ČSSD - jsou minimální mzda nebo sociální služby nejspíš bližší než osoba našeho zástupce v Evropské komisi, který, jak známo, navíc ani nesmí hájit partikulární zájmy svého státu. Jenže výsledek handrkování o našeho adepta do Bruselu má velkou symbolickou hodnotu. Ukazuje, kdo hraje ve vládě první housle - veřejnosti i Sobotkovým spolustraníkům. Lidé jako jihomoravský hejtman Michal Hašek teď logicky dohodu chválí, aby nevypadali "nekonstruktivně". Nelze ovšem pochybovat o tom, že si tuhle a podobné malé prohry schovají na vhodnou chvíli, až se na podzim budou hledat viníci (pravděpodobného) neúspěchu ČSSD v komunálních a senátních volbách.