Očima Marka Přibila
Blažek: Internetová média ohrožují demokracii

Na sociálních sítích je probírán projev staronového místopředsedy ODS a ministra spravedlnosti Pavla Blažka, jejž přednesl na nedávném brněnském kongresu modrých ptáků tak, jak mu zobák narostl.

Virtuální komunita všímá si Blažkova tvrzení (za něž by mu dala většinou nejraděj po brněnsku "do rypáku"), že internetová média ohrožují demokracii, neboť "chybí vyváženost svobody slova a ochrany osobnosti". Kdokoli, kdo dnes chce kandidovat na politickou funkci, tak může být podle Blažka během jediného dne pošpiněn, ale očišťovat svoji pověst musí naopak roky. "U starých Germánů se platil za zabití takzvaný Vergelt. Nebudeme nikoho zabíjet, ale myslím, že je velmi nutné zamýšlet se nad tím, aby když vás někdo zabije tím, že vás nepravdivě pomluví, abyste měli rychle nárok na takzvaný Vergelt. Nechci nikomu omezovat svobodu slova, ale je nutné chránit svobodu osobnosti, protože to je naším hlavním programem," vzkázal ODS.

Vytrhneme-li výrok z kontextu projevu (byť to není úplně fér), lze říct, že ministr má zčásti pravdu. Ale jen zčásti. Problematiku, již otevřel a směřoval kriticky výhradně k médiím (což je hrubý omyl), bychom totiž mohli v širších souvislostech popsat větou: represivní prostředky byly nahrazeny informacemi.

Odcizení

Nejde přitom o fenomén vůbec triviální. Úzce souvisí s pojmenováním naší každodennosti, s čímž mají potíže analytici, ekonomové, filozofové, ale i spisovatelé, kteří z velké části vymřeli ve chvíli, kdy literatura ztratila svůj status. Román, jenž vnášel po staletí do jednotlivých období a epoch řád, když pečlivě pojmenovával, co se událo, je mrtvý. Nahradila jej žurnalistika, teď především blesková, ta datová či internetová, kde Blažek v rámci ochrany demokracie vážně doporučuje "zrychlit a zpeněžit taková soudní řízení, která se týkají ochrany osobnosti".

Faktem jistě je, že se novinařina obecně stala většinou jen nástrojem k vytváření zisku: žijeme v době, kdy sdělovací prostředky, považované kdysi snad za veřejnou službu, jsou dnes v drtivé většině podřízeny vydělávání peněz (jak v Česku, tak v zahraničí). Jde o byznys (v případě internetu "klikací": víc přístupů = víc reklamy), kdy přidanou hodnotou může být služba ve prospěch veřejnosti. Chytří vydavatelé v přesvědčení, že čtenář tuto přidanou hodnotu požaduje, vyhledává, ocení, dávají novinářům prostor, nechávají jim do značné míry volnou ruku. Ale je pak pouze na novinářích, jak jsou poctiví, pokorní, pracovití, nakolik jsou vzdělaní, jak dokážou vyhodnocovat a ověřovat data a jsou-li vůbec schopni sebereflexe, nepodlehnou-li například fanatickému politickému aktivismu.

Stěžejním handicapem internetu však zůstává, že slova významná stávají se zde bezvýznamnými dříve, než jsou kdy vyslovena - napsána. Ztrácejí se v množství informací (podobně jako internetoví neboli on-line novináři svůj život v těchto informacích utápějí). Jinak řečeno: v takovémto subverzivním terénu se po staletí prověřené jistoty bortí jako domečky z karet a nahrazují je pouhé podněty v podobě přívalu dat. Neurovědci nám dokonce tvrdí, že máme problémy s tím, že ztrácíme v informačním věku své lidství. Mozek prý jednoduše příval těchto dat, která ho dennodenně zahlcují v podobě zpráv, reklam, videí, fotografií, e-mailů, chatů a blogů a tak dále, nestíhá vyhodnotit.

Prokletí

Na tom, jen tak mimochodem (což Blažek úplně zapomněl zmínit), staví politický marketing, jehož základní a nepsané pravidlo zní: aféra se vyklube, jakmile někdo někoho účelově "napráská" senzacechtivým (a nejlépe internetovým) médiím, jež mají leckdy i politické ambice a informace od sebe nekriticky přebírají (viz zpráva o výzvě asistenta komunistického poslance Jiřího Dolejše k násilí vůči "pravičákům" a podnikatelům, jež vzbudila bouřlivé reakce).

Troufám si tvrdit, že většina lidí (voličů) se tak často pohybuje v naprosto nejistém teritoriu. Rozhodují podle emocí, nad závažností či nezávažností informací (před listopadem '89 byly paradoxně nedostatkovým zbožím) se vůbec nezamýšlejí. A na malér je zaděláno, když k tomu připočteme prudkou globalizaci bez rozumných pravidel. Například globalizaci finančních trhů, na kterou nejsou schopny reagovat reprezentace států (natož ji kontrolovat). Ona totiž funguje podobně živelně jako internet a jejím důsledkem je rozklad společnosti a důležitých oblastí (školství atd.).

Jde o zcela nový jev - o prokletí informačního věku. Cílem politické strany, jež má ambice vyhrát volby, by tedy mělo být hledání řádu v chaosu, nikoli jen politický on-line marketing - stěžejní činnost jak pravice, tak levice, jak nám bohužel ODS i ČSSD dlouhodobě předvádějí.