Strýc František

Jednou to přijít muselo: po více než čtyřech letech existence by Čeština na skřipci měla konečně odhalit svou totožnost. Tedy pro pořádek, Čeština na skřipci je ve skutečnosti strýc František.

Pro ty, kteří ještě neměli čas seznámit se s pilíři české literatury: strýc František je jedna z postav úžasného románu Zdeňka Jirotky Saturnin. Stihla ho dvě obrovská neštěstí: manželka teta Kateřina a povaha, v níž měla dobrá vůle a smysl pro dobrodružství navrch nad erudicí. V pasáži, jež je pro identifikaci autora tohoto sloupku s Františkem klíčová, strýc použil metodu dramatického pokusu a omylu, aby „zjistil, že lít vodu do kyseliny je blbost“, což se mohl dovědět podstatně méně pracně, kdyby si přečetl jakoukoli učebnici chemie pro střední školy.

Neříká se to lehce, ale Čeština na skřipci zjevně trpí týmž povahovým rysem. Před časem zjistila, že její dvě ratolesti mluví bezděčně anglicky, lépe řečeno používají některé gramatické figury, jež angličtině sluší, kdežto češtině nikoli. Například „až běžím“ je anglicky správně (when I run), ovšem česky to, jak je na první pohled zjevné, nefunguje. Stejně tak „nemůžu ho vidět“ je přesně anglicky (I can‘t see him), zatímco česky to zní divně – „nevidím ho“ obvykle Čechovi postačí. Ani jedno z dítek přitom anglickou gramatiku neovládá.

I zaradovala se Čeština na skřipci: což to není důkaz existence jakési vyšší, suprajazykové gramatiky, podle níž mluví lidé, kteří ještě nemají zažité návyky z vlastní mateřštiny? Iluze vlastní důležitosti se však zbortila při letmém nahlédnutí do anglického týdeníku The Economist, kde o „hluboké, univerzální gramatice“ mluví Noah Chomsky, sice poblázněný ultralevičák, ale lingvista nad jiné mazaný. Jeho první dílo na dané téma pochází z roku 1957. Zkrátka, lít vodu do kyseliny je blbost.

Autor: -dan-