Titulek

Kdo to nikdy nedělal, stěží si představí, co je to za dřinu: vymyslet titulek v novinách tak, aby vystihoval co nejpřesněji, oč v článku pod ním jde; aby byl kontroverzní, ale ne žalovatelný; aby nelhal nebo lhal co nejméně; aby měl přesně čtyřiačtyřicet písmenek (a to pokud možno s velkým počtem tenoučkých „i“), aby byl správně česky, aby... Je toho hodně. Většinou se to proti všemu očekávání podaří, takže čtenáře ani nenapadne, kolik lámání hlavy to celé stojí.

Jindy ho to napadne rovnou. To je případ titulku „Žalobce očistil policistu za útok na Jacques“, jenž si minulé úterý našel cestu na stránku jednoho z předních českých deníků.

Čeština na skřipci za prvé neměla ponětí, že prací žalobce je někoho očišťovat. (Obráceně by to snad šlo: „Čistič zažaloval policistu...“) I kdyby tomu tak však bylo; jak lze kohokoli očistit za útok? Je možné policistu očistit, řekněme, za odměnu, je-li to třeba; nebo za dvě stě tisíc korun, či přinejhorším za jeho manželku, která by to jindy udělala sama, ale zrovna má na práci něco jiného. Ale za útok?

Druhá podivnost není naneštěstí vůbec výsadou zmíněného titulku. Způsob, jímž česká média nakládají se jménem Kateřiny Jacquesové, si o pozornost Češtiny na skřipci říká už dlouho. Zatímco bulvár cizí ženská jména nepřechyluje, konzervativnější média drtivou většinou ano. Proč, u všech všudy, má zrovna tato paní výjimku? Argument, že se tak jmenuje, obstojí jen stěží. Tisíce žen, jejichž jména přechylování neuniknou (protože je to v češtině obvykle praktičtější), se také nejmenují Clintonová, Šarapovová nebo Spearsová. Tedy snad proto, že zelená politička je Češka? Vede tedy dělící čára občanstvím? A co kdyby se vrátila k občanství francouzskému? Budeme ji potom s ulehčením přechylovat?

Snad jedině že by se to zpropadené „-ová“ už nevešlo do titulku.