Očima Ondřeje Féra
ČSSD se stýská. Po Paroubkovi i po Rathovi

Na koho to slovo padne, toho premiér Bohuslav Sobotka vyhodí ze svého vládního týmu. Rok před volbami si šéf ČSSD snaží zachránit krk tím, že rituálně podřeže pár svých stranických přátel.

Z vlády by se měli vypakovat ministři Jiří Dienstbier, Svatopluk Němeček a ministryně Michaela Marksová. Sobotka dospěl po výprasku, který oranžová strana v posledních volbách schytala, k názoru, že situaci nic nevylepší více než personální změny. Sobotka očekává, že noví lidé do vlády přinesou drajv. Že se povede nějak stáhnout skoro dvacetiprocentní díru, která ČSSD podle aktuálních průzkumů veřejného mínění odděluje od ANO.

Co se odchodu pana Dienstbiera týče, nebudu se ani snažit zakrývat jisté uspokojení. Ten člověk se ministrem koneckonců neměl nikdy ani stát. Jakkoli je třeba dohlížet na to, aby mezi lidmi panovala rovnost, pod vedením Jiřího Dienstbiera se úřad ministra pro lidská práva stal sociálněinženýrskou dílnou nejodpudivějšího ražení. Otázka je, jak se Dienstbier se svým koncem vyrovná. Je o něm totiž známo, že se řídí zlatou zásadou každého správného whistleblowera - když mě někdo vyhodí z práce tak první, co udělám, je, že na něj vytáhnu všechnu špínu, kterou na něj mám.

Stejně odpudivé rysy mělo i působení Michaely Marksové na ministerstvu práce a sociálních věcí. Způsob, kterým z tohoto úřadu udělala opatrovnu pro spřátelené aktivisty, by měl zůstat výstražným památníkem toho, jak by už nikdy neměla fungovat státní správa. Ještě smutnější je, že se Marksové úspěšně dařilo prosazovat sociálnědemokratický volební program. Ten předpokládá, že český stát je dojná kráva s deseti miliony cecků, aniž se jakkoli zabýval tím, že má-li kráva dojit, je ji třeba také rozumně živit.

Zajímavé bude sledovat, koho Sobotka posadí do uvolněného křesla. Co třeba Zdeňka Škromacha? Od té doby, co mu voliči v senátních volbách vylili bazének, je bez práce a na ministerstvu už úřadoval. Navíc by jistě dokázal oslovit "zemitou" část elektorátu ČSSD, tedy tu, kterou rozhodně nelze označit za "městské liberály".

Svatopluk Němeček je zcela jiný případ. Dienstbier i Marksová mají mizivý marketingový potenciál. Svou práci více či méně odvedli, ale do volební kampaně se opravdu moc nehodí. Pokud bude odejit Němeček, pak proto, že na jeho místo ČSSD potřebuje bojovníka, který bude schopen čelit predátorskému tlaku Andreje Babiše (a dalších miliardářů) na zdravotnictví. Něčeho takového Němeček jednoduše nebyl schopen. Pokud si dobře vzpomínám, kdykoli do něj Andrej Babiš strčil, začal vyprávět cosi o zákeřných amerických poradcích šéfa Agrofertu.

Jenže kdo na Němečkovo místo? Teď by se ČSSD hodil bijec, jako byl David Rath. Jenže nikdo takový v ČSSD momentálně tak nějak není. Ta strana se propadla do bezvýraznosti. Nemá, čím by čelila nejen Andreji Babišovi, ale komukoli, kdo se nestydí za to, že chce vládnout a že chce mít moc. V Lidovém domě by se teď mělo rozléhat hlasité drbání si hlav. Ten divoký rozvod s Jiřím Paroubkem na podzim roku 2016 zničehonic vůbec nevypadá jako úplně dobrý nápad. Bez ohledu na rituální ministerskou oběť je dnešní ČSSD stranou bez bojovníků, bez ranařů zvyklých direkty dávat i přijímat.

                                                                            Autor je šéfredaktorem časopisu Faktor S.