Tak jak šlo Českou stranu sociálně demokratickou vnímat v roce 2013, za významný nedostatek lze i nadále považovat fakt, že nejen její členové, nýbrž i veřejnost stále nemají k dispozici informace o jakékoli analýze předvolební kampaně a výsledku sněmovních voleb.
Tento výsledek byl přitom v pořadí již druhou drtivou volební prohrou ČSSD se ztrátou nejméně půl milionu voličských hlasů.
Snad se lze shodnout, že trapná zabíjačka uvnitř sociální demokracie - ono mediální dělení na podrazáky a pučisty na jedné straně a mučedníky či kajícníky Chovancova typu na straně druhé - žádnou analýzou či sebereflexí nebyla a ani není.
A nic na tom nemění skutečnost, že podle Jeronýma Tejce o utajení lánské schůzky s Milošem Zemanem žádal právě dnes již zázračně napravený Milan Chovanec. A ani způsob, jakým Bohuslav Sobotka v osobním zájmu označil členy předsednictva za pučisty: předsednictvo totiž stanovy neporušilo, porušil je naopak Sobotka a další z jeho skupiny; ke zvážení rezignace vyzvalo totiž po volbách Sobotku dvacet z třiatřiceti členů předsednictva. Z těch jen šest bylo na utajené schůzce s prezidentem. Ale co ten zbytek - to byli také zrádci?
Jakkoli je teď Sobotka asi spokojen, odchod jeho oponentů Michala Haška, Jeronýma Tejce a Zdeňka Škromacha z vedení ČSSD tak rozhodně nezaručuje, že sociální demokracie bude opět silnou stranou v duchu svých hodnot a principů. Vše nasvědčuje spíše opaku.
Ale vraťme se k meritu věci - chybějící analýze: schází stále například konstatování, že volební program sociální demokracie ve stylu příklonu k pečovatelskému státu byl nikoli omylem, ale hrubou chybou. Vedení strany asi vycházelo z faktu, že v České republice žije okolo 2,5 milionu důchodců a 0,5 milionu nezaměstnaných. Zřejmě se těšilo na jejich hlasy. Proto zvolilo hesla, jež ČSSD přitáhla k nereálným slibům. Jenže kde ty hlasy jsou, že? Sociální demokracie získala ve volbách 1,016 milionu hlasů z kalkulovaného počtu okolo tří milionů "chudých" voličů.
Volební kampaň byla totiž vedena špatným směrem: směřovala prakticky jen proti ODS a TOP 09, z nichž zejména ODS byla od jara na kolenou. Vůbec tak nebyla věnována pozornost hnutí ANO 2011. A tak se díky vedení ČSSD stalo, že de facto hlavní moc v zemi přešla do rukou Andreje Babiše, jenž se stal (a oprávněně) hlavním vítězem voleb.
ČSSD opomněla přitom více upozorňovat i na fenomén Bakala. Proč asi? Havíři a lidé bydlící v domech OKD se totiž stále častěji vracejí k příčinám své situace: za viníka začínají považovat kroky vlády socialistů - a hlavně Sobotky z doby, kdy byl ministrem financí. Proto až úsměvná se nyní zdá v této souvislosti situace kupříkladu v sociální demokracii v Praze 3, která zjistila po upozornění občanů, že radniční noviny této městské části od ledna 2013 tiskne a distribuuje v nákladu 60 tisíc výtisků společnost R Media, s. r. o., kterou vlastní Economia, a. s. Předsedou představenstva je právě Zdeněk Bakala.
Jediným akcionářem Economie je BXR Media Limited kótovaná v Nikósii s nezjistitelnými vlastníky. Lze tedy podotknout, vrátíme-li se nyní opět k OKD, že strana jednak veřejně bojuje proti společnostem s neznámou vlastnickou strukturou, a jednak, byť v koalici, uzavírá s takovými společnostmi smlouvy.
Vady v činnosti České strany sociálně demokratické, jejích poslanců a senátorů je ale možné spatřovat i v nezájmu o pracovní podmínky. Kdo z nich asi sleduje například soudní proces v jižních Čechách ohledně obchodu s lidmi - ohledně vykořisťování? Případ se týká podmínek v jedné z tamějších firem. Lidé tam pracovali 12 a často i 16 hodin denně a o víkendech bez přesčasových, nočních příplatků. Komu z Čechů se to nelíbilo, dostal odpověď: "Tak běž, Ukrajinců (nic proti nim, ba právě naopak; těchto lidí je si třeba mnohdy více než cenit pro jejich pracovitost, pokoru i vzdělání) je dost."
Snad není třeba opakovat, že ve zmíněné oblasti nikdy nikdo v životě neviděl odborového bosse, poslance či senátora ČSSD. Tamější zaměstnanci, ať čeští, či zahraniční, tak viděli pouze líbivé proklamace na pouličních billboardech ve stylu: "Těmto vezmeme (rozuměj: bohatým) a těmto dáme (rozumějme: důchodcům a chudým)", nicméně bezprostředně po volbách byli svědky, jak ve skutečnosti současná sociální demokracie, strana funkcionářské oligarchie, funguje. Dnešní ohlédnutí za ČSSD v roce 2013 je tudíž spíše smutné.
