Šedý Pernes místo divokého Žáčka

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) má od včerejška nového šéfa. Končí Pavel Žáček, antikomunista, bývalý studentský vůdce, který ústav založil a rozběhl. Nastupuje o generaci starší Jiří Pernes, historik, který za bolševika pracoval v různých muzeích, po revoluci v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Rada ústavu vybrala člověka, který nebude politikům vadit. Však také Pernes v koncepci, kterou radním nabídl, píše, že „činnost Ústavu je třeba zbavit nádechu zpolitizovanosti". Prý budí dojem, že slouží „politické objednávce jen některých politických strana skupin". Je jasné, že to se části radních líbilo - ústavu hrozí, že bude po volbách zavřen, socialistům pramálo voní, komunisti ho nenávidí. Pernes je kompromis. Jeho minulost rozhodně není disidentská. Pokud známo, nijak minulému režimu neodporoval, proplul jím. Je to klasický představitel tehdejší šedé zóny.

Slova o „nádechu zpolitizovanosti" zní směšně. ÚSTR je politikum. Zřídil ho parlament, má zkoumat svinstva, jichž se dopustily totalitní režimy - také ten komunistický. Především ten komunistický. Takové rozhodnutí je ryze politické a výjimečné. Samozřejmě že musí vadit každému, kdo si nějak víc s minulým režimem zadal. Samozřejmě budí vášně, pokud pracuje, pokud ukazuje, co se tady dělo.

Ústav zveřejnil třeba materiály o Milanu Kunderovi. Byl to tehdy šok. Představa, že nejslavnější žijící český spisovatel (Pernes by řekl „moravský spisovatel", je členem stany Moravané) udal kolegu, je děsivá. Stoprocentní jistotu o Kunderově vině jsme z dokumentů ústavu nenabyli, ale neměly být proto zveřejněny? To těžko.

Nejde však o Kunderu. Ústav je nebezpečný. Každou chvíli může zveřejnit něco, co poškodí dnešní politické strany. Pak se asi velké části politiků zdálo nutné, aby „divoký" Pavel Žáček, který sice chybuje, ale nebojí se minulost pitvat, skončil. A aby ho vystřídal někdo, kdo to všecko pojme pěkně „vědecky", apoliticky („nemůže tenhle materiál někomu uškodit?") a co možná bezzubě. Nový šéf zřejmě jen svým příchodem z ústavu vystrnadí badatele, kteří třeba v minulosti prošli undergroundem. Vyčistí ho. Vrátí se vědci, skuteční historici, a bude pokoj.

Jak bude ten „pokoj" vypadat? „Za jeden z nejdůležitějších úkolů do budoucnosti pokládám," píše Pernes ve své koncepci, s níž vyhrál, „aby nové vedení přesvědčilo veřejnost o své nezávislosti na politických vlivech a o objektivitě výstupů Ústavu..." Zvláštní. Jak by se asi objektivizoval svazek, který tak ošklivě obvinil Kunderu? Těžko. Nebo jak by se objektivizoval písemný dokument o dohodě mezi Karlem Gottem a špičkami StB o návratu z Německa do Československa?

A dál: co „objektivního" přinese ústav pod Pernesem k převratu v listopadu 1989? Jsou o tom sepsány tisíce stran a jasno dodnes nemáme a mít nebudeme. Prostě nevíme, jak to přesně bylo. Minulost není objektivní. Nelze ji objektivizovat, dějiny jsou zmatené, neobjektivní, neprůhledné a nějak vykládané.

Ještě malá „objektivní" pikantnost. Jiří Pernes byl Státní bezpečností evidován jako kandidát tajné spolupráce od 21. 6. 1984 (viz stránky ÚSTR). Kdy kandidátství skončilo? To v záznamech kupodivu není. Přitom kandidáti bývali prověřováni cca půl roku až rok a pak buď zavrženi jako nevhodní, nebo naverbováni, nebo vyhodnoceni opačně, coby nepřátelské osoby. U Pernese však nenajdeme, jak to dopadlo. Proč? Objektivně nevíme. Nacházíme až záznam, že tato kategorie byla po zásahu Ústavního soudu zrušena...

Foto: ČTK