Očima Ivana Motýla
Tisícovka Romů zaútočila na ubytovnu nácků

Na tisíc ostravských Romů se pokusilo dobýt ubytovnu pravicových radikálů. Tohle je sice zpráva z říše science fiction, proč ji ale po pátečních událostech v Ostravě-Zábřehu nevyslovit.

Páteční vřavu v Ostravě-Zábřehu a pokusy o lynčování Romů žijících na ubytovně v Čujkovově ulici jsem zcela záměrně prožil přímo mezi vystrašenými cikány. Demonstrace Vandasových "dělníků" byla sice ohlášena až na osmnáctou hodinu, dobrá třetina Romů ale ubytovnu opustila už kolem poledne, většinou matky s malými dětmi. Kdo zůstal, raději svoje ratolesti přestěhoval do nejvyššího patra, kam snad pravicoví radikálové neměli šanci kamenem či lahví dohodit.

Atmosféra v domě připomínala válečné záběry z protileteckých krytů. Předáci Romů obíhali jednotlivé byty a vyzývali sousedy k absolutní rozvážnosti a klidu. Nerozsvěcovat, neotvírat okna a nekřičet z nich hesla, ba dokonce ani neodhrnovat záclony! "Válečný stav" nebral nikdo na lehkou váhu a všechna bezpečnostní opatření byla vzorně dodržována, takže ubytovna s téměř stovkou miniaturních bytů působila jako opuštěná. "To si nenecháme líbit, jdeme ven," navrhl sice čas od času některý z Romů, ale ostatní mu nápad rychle rozmluvili.

Jako praví synové a dcery indických kmenů, a tedy i filozofa a politického vůdce Mahátmy Gándhího, reagovali i ostravští Romové na cílené násilí nenásilím. "Nenásilí je první přikázání mé víry," hlásal Gándhí. "Nebudeme se s těma debilkama mlátit, vždyť vidíte, že to jsou hlavně blbá děcka. Ukážeme, že jsme rozumnější než oni," vyzýval soukmenovce romský předák uvnitř ubytovny. Před domem mezitím policejní těžkooděnci zdolávali agresivní čelo průvodu, které neváhalo vykřikovat i jedno z nejrasističtějších hesel české neonacistické scény: "Cikáni do plynu!" Romská rodina, která žila pět let ve Velké Británii, v tu chvíli litovala, že se vůbec vrátila do vlasti. "Tam nás nikdo nechtěl zabíjet, tohle je strašné," skoro plakali.

Útoky na ubytovnu už pokračovaly druhou hodinu, venku bouchaly dělobuchy, Čujkovovou ulicí se valil slzný plyn. Dívám se z oken ubytovny a odhaduji věk těch nejagresivnějších. Snad dvacet - a zřejmě těžký zmar v duši z nehezké reality všedního dne v dohasínajícím ocelovém srdci republiky. Jindy si pomáhají flaškou rumu, v pátek našli kompenzaci za bolavé žití v potyčkách s policií, provázených davovým pokřikem "A. C. A. B." (All Cops Are Bastards - Všichni policajti jsou parchanti). Na bundách extremistická hesla, ale i modrobílé erby Baníku Ostrava, mnozí nejen "bez roboty", jak se říká v Ostravě, ale i bez jakýchkoliv perspektiv. V tom měli vlastně hodně blízko k Romům z ubytovny v Čujkovově ulici, proti kterým vedli útok. Frustrovaní útočili na frustrované, agresivní však byla jen jedna strana.

"Chtěl bych je vidět, kdyby to bylo naopak," navrhl jeden z obyvatel ubytovny. Kdyby se aktuální postavení na šachovnici skutečně prohodilo, bylo by to pro společnost zajímavé poučení, pro cikány ale až tolik ne. Tisícovka Romů by napřed na náměstí hlásala hesla proti rasistům a neonacistům, načež by se pokusila zaútočit na ubytovnu, o které je známo, že v ní našly útočiště asi dvě stovky nezaměstnaných teenagerů, většinou příznivci pravicového extremismu. Náckové na ubytovně, jisti si "bílou" ochranou těžkooděnců, by ale asi i v takovém případě volali rasistická hesla a z oken by mezi Romy letěla sprška prázdných lahví. Tihle lidé by se totiž vůči násilnickým výhrůžkám neuměli postavit proklamativním nenásilím, což je i jeden z důvodů vyhrocených finále současných pouličních nepokojů.

Ostravští Romové si po pátečních událostech zaslouží pomyslnou cenu Mahátmy Gándhího, politikové by ale měli preventivně nahlédnout do indických dějin. Každý pohár totiž může přetéct, a když indičtí islamisté vyhlásili svatou válku hinduistům, odpověděli do té doby mírumilovní Gándhího stoupenci masakrováním muslimů.