Očima Martina Hekrdly
Je jim to jedno

Ještě v pondělí se na demokracii a bezpečnost státu sápali hlavně dva lidé, šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta a olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan, kteří vlastně smetli vládu. Od úterka však oba "pučisty" z této role vytlačil prezident republiky Miloš Zeman. Ignoroval poslaneckých 101 podpisů pro pokračování dosavadní koalice pod taktovkou šéfky sněmovny Miroslavy Němcové. A klidně si jmenoval novým premiérem Jiřího Rusnoka, který má do dvou týdnů sestavit vládu novou, prý expertní a k vyšetřovatelům vlídnou (fungující údajně jako drezína pro posun k předčasným volbám). Zeman byl přirovnán k Mussolinimu (Karel Schwarzenberg) a obviněn, že nastoluje "putinovský režim" (Miroslav Kalousek).

Zkrátka a dobře, "vlast vovinula mračna," musel by znovu prohlásit Josef Švejk. Nesmějme se, nebyla vůbec k smíchu doba skandovaného volání "Na Bělehrad!". Ba ani ti čeští simulanti, které balili do mokrých ručníků a pravidelně jim podávali klystýr. "Tschechische Volk ist eine simulanten Bande," říkával c. k. vojenský doktor Bautze dlouho předtím, než s jeho slovy na rtech dvě (až tři) poslední české vlády spustily demolici sociálního státu (předtím snad přece jen šlo hlavně o transformaci tupého byrokratického monolitu v tržní ekonomiku). Za Švejkových časů začínala jatka první světové války s následnou vlnou revolucí i pseudorevolucí, a co začne o století později, nevíme. Přesto, ba právě proto nesahejme hned po silných slovech o velkém přelomu, nestrašme se apokalypsou při každém narušení ústavní zvyklosti či úzu, natož při konečně normální práci policie. "Konejte svou práci," řekl přece Petr Nečas. Nebo ne?

I ústava koná svou práci. Pokud jde o její "natahování" (detailní výčtový zákoník ze starého dobrého Babylonu to holt není a nemůže být), Miloš Zeman si nechal pěkná zadní vrátka, zatímco do hry cpal Rusnoka a "vládu odborníků". Jednak si prý není jistý, že Karolína Peake si jistá je (podpisy pro OPRAVDOVÝ vznik vlády Miroslavy Němcové). Zeman zkrátka neví - neví to nikdo -, zda podpisy z "peakostrany" přežijí byť jen příští letní bouřku. A za další (a za hlavní) výslovně prohlásil, že zůstane-li sto jednička pro Němcovou netknuta, při příští, druhé a poslední - ústavně oprávněné - designaci svého premiéra k autogramům pravicové koalice přihlédne. "Bude-li trvat, tak bych to při druhém pokusu velmi zvažoval." Tohle by Putin s Mussolinim neřekli.

Nebát se a nekrást!

Zeman má nad hlavou i další ústavní limit parlamentní (nikoli prezidentské) republiky, k němuž se navíc přímo hlásí: předčasné volby. Vytáhl Rusnoka podle vlastních slov proto, že "jinak by čekání na předčasné volby bylo čekáním na Godota". Bylo by to čekání marné.

Mezitím se ovšem strany ODS, TOP 09 a (snad) i LIDEM ze dne na den - po všech předchozích řečech o volebním řešení jako "nejčistším" - rozhodly zahrát si na Godota samy. Hlavu státu si samy vydusí, donutí JEHO k marnému čekání a svedou ústavu do parlamentního řečiště. A na Zemana zase svedou prohloubení politické krize, rozpočtové provizorium 2014 i zdražení dluhové služby pro Českou republiku. Jakoby z "případu pro začínajícího kata", staré kafkárny: "Vyplázněte jazyk! Je suchý! Vinen!"

Tohle je trochu zvláštní. S Rusnokem přece přichází nebezpečně silný muž. Rusnok uměl před rokem 1989 pracovat ve Státní plánovací komisi a Federálním ministerstvu pro strategické plánování jako kandidát KSČ, po listopadu '89 pak radit odborářům a kritizovat i ČSSD zleva, dělat ve vládě - v řízení financí, obchodu a průmyslu - čili pravého pragmatika, šít v téže vládě zleva do Špidlovy "deformy" (takzvaná "špatná komunikace") a jedním dechem prosazovat velkou koalici s ODS. Uměl prohlašovat Václava Klause za pilíř stability země (což se po poslední amnestii potvrdilo), radit Topolánkově vládě jako člen NERV, řídit ING Penzijní fond (a prezidentovat Asociaci penzijních fondů), plně podporovat i přes noc verbálně potápět důchodovou reformu, když nevypadala na tučnou sklizeň. A naposled se přihlásit ke SPOZ - k Zemanovi, opravdu, ale opravdu levicovému lídrovi - a dokráčet k hlavnímu vchodu Strakovky. Co když Jiří Rusnok - všestranná, vpravdě renesanční osobnost - sněmovnu zhypnotizuje?

To asi ne. Možná je však Zemanův kůň jenom důkazem, že se příliš zabýváme osobnostmi, životopisy přesahujícími dva tři režimy, charakteristikami jedinců, škubavými tiky v očích politiků - a málo si všímáme fungování systému. Uniká nám tak, že odstředivka systémové pračky si většinou najde právě takového mocipána, jenž umí proplout velkým zatížením a zjevit se v pravý čas na pravém, předvídatelném místě. Co když Rusnok není "pokus o politický převrat" (řekl exmodrý poslanec Michal Doktor), ale naopak pokus o - systémový restart? Němcová, Kalousek, Kuba, Schwarzenberg, Peake a jiní a jiní podobní totiž ve své zaťatosti zrovna na silnou Armádu spásy nevypadají. Aspirují na to, že jejich strany snad i zaniknou. A způsobí, že levice 2014 bude mít v této zemi ústavní většinu, které nás léta učili se bát.

Je jim to náhle - strážcům svobody - jedno. Nebát se a nekrást! Asi se nebojí. A nekradou.