Předsedu vlády jmenuje prezident a na návrh premiéra jmenuje ostatní členy kabinetu.
Miloš Zeman ale jmenování jak ministerského předsedy, tak ministrů odkládá. Ústava totiž neříká, že je jmenovat musí. Podle ústavního právníka Jana Kysely "ne zcela korektní nakládání s ústavou (ze strany Zemana) pokračuje a stává se ještě o něco razantnější". Zeman má však, lze spekulovat, svůj postup pravděpodobně ošetřen předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským (velmi dobře se znají).
Jakkoli se průtahy šéfovi ČSSD Bohuslavu Sobotkovi nelíbí a byť hlava státu asi z ústavy opravdu vyzobává to, co se jí zrovna hodí, Zeman je ten, kdo nyní tahá za delší konec provazu. I to je patrně důvod Sobotkovy náhlé "diplomatické" chřipky.
Sobotkova indispozice tak zacvakla do puzzle informací. Jako kdyby náhle potvrzovala, že šéf sociální demokracie není aktuálně s to ustát Zemanův tlak. Ač tuto informaci dementoval, mělo minulý pátek zasedat v Lidovém domě grémium, neboť Zeman údajně Sobotkovi hodil na hlavu celý seznam vlády s výjimkou kandidáta na ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka.
Sobotka rovněž páteční schůzku se Zemanem blíže nekomentoval. Nicméně vzápětí oznámil, že má plán B, jak při sestavování trojkoaličního kabinetu hlavě státu čelit: jestliže mu prezident odmítne některého z nominantů, resort by dočasně vedl on sám (což se pochopitelně nelíbí koaličním partnerům). Samozřejmě takový ústupek prezidentovi by pro Sobotku znamenal znatelnou porážku. Možná i proto, když si to uvědomil, přijel v neděli bočním vjezdem do Lán, kam se prý Zemanovi vnutil; ten jej měl přijmout chladně.
Prezident není jistě ani proti výsledku voleb, ani proti nové vládě. Jde však o podmínku, kterou dal loni, kdy Sobotkovi sdělil, že automaticky neschválí, co mu přinese. Zeman teď takové limity stanovil (například i nutností přijetí služebního zákona). A jen tyto samotné limity vyvolávají v Lidovém domě paniku. Ten dělá chybu, především Jiří Dienstbier, hrozí-li hlavě státu ústavní žalobou. To si podle všeho Zeman líbit nenechá. Vše tak připomíná indické hry v šachu a ty hraje Zeman dobře. Zná všechna zahájení.
Současně Sobotka zapomíná, že Zeman je neodvolatelný a že už nebude znovu kandidovat. Agenturní průzkumy popularity mu mohou být lhostejné. Své požadavky může tudíž nadále stupňovat.
Sobotka již ustoupil v případě Vladimíra Špidly, jenž nebude ministrem práce a sociálních věcí. Mluvilo se též o tom, že by Zeman mohl mít kvůli osobním neshodám problém jmenovat Lubomíra Zaorálka (ministr zahraničí) a Jiřího Dienstbiera (ministr bez portfeje). Martin Stropnický, jehož navrhuje ANO 2011, prezidentovi asi zase tak v žaludku neleží. Jde o ČSSD. De facto o příběh jedné zrady a pomsty, což reflektují i zahraniční média.
Jde o příběh těch, mezi něž patří i Bohuslav Sobotka, těch, co Zemana podrazili v roce 2003, a odpružili tak k moci Václava Klause. Druhou stránkou téže mince však je opětné zklamání voličů, kteří určitě více než po příbězích touží po funkční správě země.
