Sváteční čtení
Mimozemšťané a Sám doma. Vánoční povídka Lukáše Pavláska

Vážení čtenáři. Politiky už letos bylo dost. Přinášíme vánoční povídku Lukáše Pavláska.

Byl Štědrý večer. Ivan stál u okna v obýváku a pil víno. Dárky, co dal sám sobě, si už rozbalil, na televizi ho nebavilo koukat, tak se díval na město, jak svítí. Pozoroval různá místa a říkal si, jaké to jsou asi čtvrtě a podle jakých bodů se to dá poznat. Tam, kde je žižkovská věž, tam je Žižkov, tam kde Pražský hrad, tam Hradčany, a tam kde je barrandovský kopec, tam je Barrandov. Byla to dobrá hra a Ivana moc bavila. Když ale dopil první lahev, tak ho bavit přestala, protože si vykoukal všechny záchytné body.

Začal se tedy dívat na oblohu a na hvězdy. Musel si dojít do pokoje pro hvězdářský atlas a podle něj vyhledával na obloze souhvězdí. Bohužel v atlase byly jejich názvy zapsány pouze latinsky, takže ho to za chvíli také bavit přestalo, protože si chtěl říkat, támhleto je souhvězdí Panny a támhleto je souhvězdí Medvědice, a ne nějaký cizí název, který neznal. Tak jenom popíjel a díval se na hvězdy jen tak. Když na ně koukal deset minut, objevila se na obloze velká zářící šmouha, která padala k zemi.

Ivan si v první chvíli pomyslel, že to bude ona pověstná vánoční hvězda, která zvěstuje nějaký zázrak, ale protože nevěřil na vánoční hvězdy ani na zázraky, bylo mu jasné jediné, tohle budou mimozemšťané. A podle všeho přistávali velice blízko, Ivan jako místo přistání rozpoznal park naproti svému baráku.

Ivan byl vzrušený a nervózně přecházel po obýváku. Chtěl se na mimozemšťany jít podívat, ale měl trochu strach, že by ho mohli unést a použít na výzkumy. Jediné, co ho napadlo, bylo, že by měl zavolat Karolíně. Karolína se od něho před rokem odstěhovala a on žil od té doby sám, ale kdykoli se mu něco přihodilo, byl zvyklý jí zavolat. Trvalo ale dlouho, než hovor přijala.

"No, ahoj Kájo, co je s tebou, už sem myslel, že to nezvedneš."

Karolína vypadala otráveně. "Panebože, co zase chceš? Musíš mě otravovat i na Štědrej den?"

"Promiň, Kájo, já bych tě jen tak nerušil, ale kousek vod našeho baráku přistáli mimozemšťani, tak sem myslel, jestli bys nemohla přijet, že bysme se tam mohli jít podívat."

"Seš vožralej, nebo zhulenej?"

"Sem úplně v pohodě. Jenom sem myslel, že by tě to zajímalo."

"Tak vidíš, že mě to nezajímá, koukáme na Sám doma."

"Já sem sám doma. Ty tam seš s nim?"

"A s kym bych tam asi tak měla bejt? Myslíš, že sedim sama doma a brečim nad tim, že sme se před dvěma rokama rozešli?"

"Před rokem. Minulej tejden to byl rok. Dala's mi kopačky na třetí adventní neděli."

"To jedno, ježišikriste, hlavně mě přestaň obtěžovat s každou kravinou, která se ti přihodí."

"To není kravina, to sou mimozemšťani."

"Mně to je jedno, ty to vůbec nechápeš, ale já mám svůj život."

"Já to chápu, Kájo."

"A neřikej mi, Kájo."

"Dobře, Kájo."

"Dej mi pokoj, ty idiote." Řekla Karolína a ukončila hovor.

"Kur..., pí...." Řekl si pro sebe Ivan a pořádně se zadíval do míst, kde mimozemšťané přistáli. Snažil se tam zahlédnout nějaké světlo, ale nic neviděl. Asi zhasli, aby byli nenápadný, pomyslel si a přemýšlel nad tím jak asi vypadají a jestli se tam přece jenom nemá jít kouknout sám, ale měl pořád strach z těch pokusů a pak ho ještě napadlo, že by si mohli všimnout, jak sedí na gauči, a unést ho přímo z bytu, tak raději na oknech zatáhl žaluzie. Zapnul televizi se Sám doma. Po chvíli vzal opět telefon a vytočil Kájino číslo. Tentokrát to zvedla hned.

"Ivane, di už do hajzlu."

"Hele, Kájo, já tě vážně nechci otravovat, ale myslim, že by si fakt měla přijet, sou tu ty mimozemšťani a to je věc, kterou uvidíš maximálně jednou za život."

"Ivane, jestli si viděl mimozemšťany, zavolej požárníkům nebo na policii, ale já teď končim a vypínám telefon."

"Jestli je to kvůli němu, tak mi ho dej, já mu řeknu, že vo nic nejde, že de jenom vo ty mimozemšťany, na tom snad neni nic divnýho."

"Není to kvůli němu, Ivane, je to kvůli tobě a už mi prosím tě nikdy nevolej. A díky za zkažený Vánoce."

Ivan seděl u televize s telefonem v ruce. Asi pět minut se vůbec nehýbal. Potom znova vytočil Karolínu. Ozvala se hlasová schránka. Ivan pomalu řekl: "Mně to je jedno, já se na ty mimozemšťany pudu kouknout sám. Zejtra ti zavolám, jak to dopadlo."

Pak šel k oknu. Díval se do míst, kde mimozemšťané přistáli, ale furt tam žádné světlo neviděl. To už asi odletěli, pomyslel si a vrátil se zpátky na gauč. Takže žádnej vánoční zázrak ani mimozemšťané se nekonají, pomyslel si, napil se vína a koukal dál na Sám doma 2 - Ztracen v New Yorku.