Očima Martina Hekrdly
My máme Ratha

Věru nelze se stoprocentní jistotou říci, že kdyby nebylo Davida Ratha, museli bychom si ho vymyslet. Neboť jinak by občanstvo přišlo o chystané úterní představení, v českém zákonodárném sboru bezprecedentní. Jenže ono by bylo o čem psát. A snad by se našel i důvod, proč svolat mimořádnou schůzi sněmovny - a nejen tu řádnou, jakou kupodivu vyfasoval Rath k projevu O krabici (nejspíš plagiátu řeči antického rétora Lúkiána O mouše).

Svolal bych sněmovnu mimořádně ihned poté, co se v pondělí objevil - v deníku E15 - tento výrok Kateřiny Klasnové: "Obávám se, že Miroslav Kalousek, který je původním vzděláním chemik, si z této země dělá tak trochu pokusnou laboratoř. V rámci Evropy máme být experimentem."

Informace pro veřejnost: Chemický poplach se improvizovaně vyhlašuje údery kovu o kov, například mlácením ocelovou trubkou do kolejnic anebo kramlí do železného lešení.

Kámen úrazu

Zaplaťpámbu za ten kravál. V něm by jistě byla přeslechnuta otázka na paní Klasnovou, proč tak hovoří právě ona, šéfka klubu a manželka Víta Bárty, velkého guru Věcí veřejných. Tedy strany, která se ještě donedávna zavírala s Kalouskem v chemickém kabinetu, v jedové chýši reforem. Strany, z jejíchž předních politiků se rekrutují odpadlíci, kteří ve vládních hokuspokusech zvesela pokračují. A všichni odpadlíci i neodpadlíci mají z těch žíravin poďobaná saka, kostýmy, ba i pihaté obličeje.

Ale vážně: mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny by si možná zasloužilo suché sdělení, že "vláda rozpočtové odpovědnosti" už v květnu zaťala do rozpočtu sekeru 79 miliard korun, což je 75 procent naplánovaného celoročního deficitu (105 miliard).

Kámen úrazu je, že přítok do státní pokladny vysychá nikoli hlavně tím, že někdo odnáší miliony v krabicích do sklepů anebo digitálně přenáší miliardy na Kajmanské ostrovy. Erární sucho udeřilo proto, že ekonomika se od stagnace rozjíždí do recese, v níž se už průmysl propadl nejhlouběji za poslední tři roky. A peníze nejsou a nebudou i kvůli vládě samé, která podtíná daňové inkaso dušením asi poloviny růstového potenciálu HDP.

Máme zdravé banky a malou, otevřenou a exportně dravou ekonomiku - tak nějak to v různých variantách a z různého popudu opakuje premiér Nečas. Potíž je v tom, že nemusí být vždy jasné, kam exportovat, jak uchovat zdravé banky - dcery zahraničních matek, vystavených světovým turbulencím. A zda náhodou právě malou ekonomiku není dobré občas trochu uzavřít před průvanem.

Politický slabikář

Evropa se drolí jako rohlík (George Soros jí dává kvartál), USA nejnověji šokovaly tristní mírou zaměstnanosti, Čína i nadále zpomaluje a květen byl na světových burzách nejhorším měsícem za poslední dva roky. Člověk už ani nemá sílu, aby vstal a přehodil si už konečně tu smyčku přes trám.

K dovršení všeho ekonom Miroslav Zámečník dospěl - a publikoval v pondělním vydání týdeníku Euro - k nezvratnému přesvědčení, že jsme v koncích. Neboť "pravicové" řešení - daňové a jiné úlevy firmám - je "téměř zcela neúčinné", zatímco účinnost řešení levicového - "nakopnutí" ekonomiky výdaji - už dříve zaskočila i skeptiky. Člen vládního ekonomického "think-tanku" alias ideové krabice NERV nám tu vlastně říká, že v teorii i praxi nejlepšího ze všech nejhorších světů žádné řešení - za jinak stejných podmínek - neexistuje.

Jaký přesně typ poplachu v takové situaci vyhlásit a jakým způsobem? Asi sotva pořádnými decibely, vyvolanými mlácením politiků o sebe navzájem. Naopak, v takové situaci - to je politická abeceda - sluší se být pokud možno zticha. A vyplnit mlčení nějakým divadlem, kde budou mluvit a se ztrapňovat jiní. Hlavně ten zdatný rétor v řeči O krabici. Nebo O mouše?

Vyprazdňování mozků ve vřavě spravedlnosti je nejlepší výhybka od společenských problémů systémové povahy, od krize myšlení, hospodaření i vládnutí. Je to politický slabikář: My máme Ratha. Ó, my se máme!