Pátečník Jaromíra Slomka
Obrázky ze staré Anglie

Medvídek Pú! Skoro se nechce věřit, že zatímco tento "zvířecí" hrdina (vlastně oživlá hračka, v anglickém originále se jmenuje Pooh) je v povědomí českých čtenářů již tři čtvrtě století (překlad Hany Skoumalové byl vydán roku 1938; autor Alan Alexander Milne tehdy ještě žil a tvořil, zemřel roku 1956), další dětské knížky anglického básníka, prozaika, dramatika, scenáristy a publicisty čekaly na české edice až do současnosti.

Jediné dvě básnické sbírky pro děti, které Milne napsal, byly konečně počeštěny. Zasloužili se o to autor překladů Vladimír Matějček a nakladatelství EGMONT ČR. Dva téměř stostránkové svazky jsou vybaveny hojností původních ilustrací Ernesta Howarda Sheparda, původně pérovek, po letech citlivě kolorovaných Markem Burgessem. V tiráži prvního i druhého titulu se poctivě zaznamenávají data - s přesností na den! - prvních anglických vydání, nikoli však jejich originální názvy, tedy When We Are Very Young (1924) a Now We Are Six (1927). Dětský čtenář je arciť nepotřebuje, pro pořádek však mají být uvedeny, rozumný důvod pro jejich zamlčení neexistuje.

Dětství, jemuž se říkává bezstarostné, se v básníkově světě odehrává v kulisách meziválečné Anglie, ještě koloniální mocnosti, kde všechno dobře funguje: král rozšafně kraluje v Buckinghamském paláci, před nímž "se stráže střídají" a "někde v zahradách se slavná slavnost slaví", o malého Kryštůfka Robina pečuje starostlivá chůva, samozřejmý atribut jeho výchovy, botky vesele klapou po dláždění ("na rohu uličky,/ kde se scházejí tři cestičky"), a ne-li, tedy hošík alespoň rozverně poskakuje "hopity, hopity, hop", i déšť je milý ("Honzík/ si obul/ veliké/ gumáky;/ Honzík měl/ veliký/ gumový/ klobouk..."), houpačka bezpečná ("Teď letím nahoru se svou houpačkou.../ a teď zas letím dolů.") a lidé hodní: cizí pán jde "do města koupit si chleba" a dětského hrdinu v nejmenším neobtěžuje, je jen dobrácký, tetka míří "do města koupit si mouku" a i ona je vůči děcku vlídná. Podobně příroda: králíci se svěřují, že vyrazí "do města koupit si hrách", chlapeček jim neublíží a oni jemu také ne. Dokonce šelmy jsou tady krotké ("Leonard byl lev, měl chrabrý čumáček", "strašidelná tlupa medvědů" je pouhý přelud na ulici, lišky jsou "lištičky", které "na svoje kapesníčky měly pěkné krabičky", dravci v zoo jsou spolehlivě neškodní).

Chlapeček objevuje svět, třeba schodiště v domě, kde bydlí (má svůj oblíbený schod), blízké okolí, lidi, faunu i flóru... A svět je přívětivý. Dítě žádá na trhu králíčka, hodná trhovkyně (jako by vyšla z Maroldova obrazu) mu nabízí levandule, trhovec prodávající ryby a další muž nabízející kuchyňské nádobí se vůbec nepohoršují nad pošetilým přáním malého zákazníka. Dobře to dopadá, na zelené louce jsou králíčci "úplně všude".

Vystupují tady taky královští manželé, figury spíše z pohádky než z anglické reality, proto důsledně s korunou na hlavě, třeba u snídaně, a může se k nim vydat i malé dítě (ztracená Jarmila odpovídá na otázku, kde byla: "Navštívit pana krále..." - i to "pan král" je pohádkové), gentlemani chodí v žaketu nebo fraku, lékař (a nejen on) nosí cylindr a proužkované kalhoty, uhlíř v lese je ovšem v proletářském. A pak je tu konečně i Pú, ale toliko na okraj, třeba v básni My dva ("Ať jsem, kde jsem, je se mnou Pú./ Jsme vždycky spolu Pú a já."); medvídek má i ochrannou, filtrační funkci před někdy dotěrným světem dospělých ("Vždycky se najde plno lidí, kteří se rádi vyptávají...").

Den plný jasu končí modlitbičkou: "Chlapeček u postýlky klečí při klekání,/ do malých dlaní zlatou hlavu sklání.../ Bůh žehnej mamince.../ Bůh žehnej tatínkovi.../ Ach, Bože, žehnej chůvě..."
Stará dobrá Anglie. Solidní, bezpečná, malebná. Ovšemže ani tam společenské poměry (jako ostatně nikde) nebyly ideální, jenže co naplat, když ten růžový nátěr je, ach, tak příjemný.