Komentář
Ondřej Fér: Nejhloupější američtí prezidenti

Američtí výzkumníci sestavili žebříček nájemníků v Oválné pracovně podle inteligence. Neuvěříte, jak to dopadlo.

No dobrá, uznávám, že větu začínající slovem "neuvěříte" jsem napsal jenom proto, abych si v praxi ověřil, jak tahle modla klikací žurnalistiky funguje. Každopádně onen výzkum je stejně zajímavý. Vezměme to odzadu:

Číslo 10 - Gerald Ford. Odhadované IQ: 127
Číslo 9 - Howard Taft. Odhadované IQ: 126,9
Číslo 8 - Andrew Jackson. Odhadované IQ: 126,25
Číslo 7 - James Buchanan. Odhadované IQ: 125,95
Číslo 6 - Zachary Taylor. Odhadované IQ: 125,35
Číslo 5 - Andrew Johnson. Odhadované IQ: 125,25
Číslo 4 - George W. Bush. Odhadované IQ: 122,88
Číslo 3 - Warren Harding. Odhadované IQ: 122,35
Číslo 2 - James Monroe. Odhadované IQ: 121,45
Číslo 1 - Ulysses Grant. Odhadované IQ: 120

Na tom průzkumu mě zaujaly dvě věci. Zaprvé, jak výzkumníci přišli na ta desetinná místa. Zadruhé, že za nejblbějšího amerického prezidenta už teď nebyl označen Donald Trump.

Další zajímavý bod spočívá v tom, že i přes relativně nízkou inteligenci (pokud tedy celý průzkum budeme brát vážně), ani ti nejhloupější američtí prezidenti nebyli nijak neúspěšní. Naopak, když se podíváme na opačný konec této hitparády, najdeme tam prezidenty, jejichž působení v Bílém domě skončilo v podstatě katastrofou. Jedno jméno za všechny - Woodrow Wilson. Snílek, kterého si političtí mazáci starého kontinentu na mírových konferencích namazali na chleba.

Znovu se mi potvrzuje, že volání po tom, aby politickou moc vykonávali ti nejmoudřejší z nás, by nemělo být vyslyšeno. Vláda mudrců totiž pravidelně končí hrozně. Obecně vzato mám dojem, že se nevyplácí volit kohokoli, kdo dává najevo, že něco ví lépe než voliči. Tenhle typ politiků se pak obvykle začne realizovat ve vymýšlení plánů, podle kterých by společnost měla být přeměněna, proměněna a posunuta dál.

Zajímavé je, že většina politiků, kteří považují voliče za primitivní stádo, které je nutné někam pohánět, se ohání pokorou. Je to ukrutné pokrytectví. Dříve nebo později narazí na svoje vlastní hranice. Tou nejvýznamnější je fakt, že jim jejich reformy musí někdo platit. A plátcem nikdy nejsou lidé, v jejichž prospěch se reformuje. Od voličů, kteří podnikají a platí daně, se vlastně chce, aby ze svých daní platili změny zaměřené na jejich znevýhodnění.

A teď si položme základní otázku. Koho volit spíše? Mudrce, který vám říká "Všemu rozumím a povedu vás", anebo hlupáka tvrdícího "Nerozumím všemu, ale vím, co chci, a nechci?"

Nevím, jak vás, ale mě to intuitivně táhne k hlupákům. Možná proto, že ve výše zmíněném smyslu jsem jedním z nich.