Petr Robejšek: Provinilá demokracie a vrah dětí
09.07.2008 10:02
Koncem září 2002 unesl student práv Magnus Gäfgen jedenáctiletého Jakoba von Metzlera, syna rodiny bankéřů.
Ve svém bytě jej udusil, mrtvé dítě dal do kufru auta a jel k obydlí jeho rodičů, kde deponoval vyděračský dopis. Požadoval a dostal milion eur; policie jej však sledovala a druhý den zatkla na frankfurtském letišti. Policejní viceprezident Wolfgang Daschner doufal, že unesený chlapec ještě žije, a chtěl se za každou cenu dovědět, kde je vězněn. Gäfgen však popsal, kde malý Jakob je, až když mu Daschner pohrozil, že ho nechá o samotě se statným učitelem karate. Ano: policejní hrozba mučením.
Při přelíčení s Gäfgenem prohlásil soud jeho vynucené výpovědi za neplatné. Obžalovaný se však druhý den procesu přiznal a byl odsouzen na doživotí. Gäfgen ve vězení dostudoval práva a hned si své diplomované vědění vyzkoušel. Nej-prve se dovolal-odvolal až k nejvyššímu soudu – bezvýsledně. Poté si vysoudil finanční podporu na proces o bolestné, který vedl (a prohrál) proti spolkové zemi Hessensko. Zbýval mu ještě Evropský soud pro lidská práva a pak pánbůh. O něm na-psal dvousestránkovou knihu O samotě s Bohem a do štrasburku se odvolal v roce 2007. Soud případ projednal a minulé pondělí žalobu zamítl.
Proč o tom psát? Soudničky nejsou moje téma, ale rozhodné jednání policejního viceprezidenta Daschnera vyvolalo zásadní debatu o tom, jak daleko smí demokracie jít. Málo se přitom mluvilo o Gäfgenovi, hodně o teroristech a nejvíc (byť nepřímo) o tom, zda je demokracie obranyschopná. Předseda Spolku soudců Geert Mackenroth si troufl říci, že v případě terorismu je mučení myslitelné východisko; rozhořčené protesty spravedlivých jej donutily okamžitě odstoupit. Další významný právník Horst Dreier se nestal prezidentem Ústavního soudu, protože se vyjádřil podobně rozumně, a tudíž politicky nekorektně.
Nezodpovězena tak zůstala nepohodlná otázka: jak dlouho ještě bude demokracie dopřávat svým nepřátelům na život i na smrt stejná privilegia jako občanům, které má před nimi chránit? Se zločinci zacházíme jaksi provinile a věnujeme jejich právům více pozornosti než jejich obětem. Byly doby, kdy se za práva jedince bojovalo, dnes se za ně většinou jenom hlasuje. Ve světě plném barbarského násilí se však Západ bude muset rozhodnout: jsou nám práva nepřátel demokracie cennější než ona sama?
Foto: AP
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.