Očima Davida Jareše
Pohádka o betonových květináčích

Paříž má Eiffelovku, Londýn Big Ben, Kutná Hora Svatou Barboru a jedna pražská čtvrť je proslulá 245 kolosálními betonovými květináči. Až jednou budou archeologové zkoumat železný šrot v naplaveninách Seiny nebo přemítat nad obří hodinovou ručičkou z Temže, budou věřit, že tyto předměty měly nějaký jasný účel. Obřím betonovým truhlám ze dna Vltavy jistě také nakonec najdou nějaké smysluplné využití, těžko je asi napadne, že jejich tvůrci to nedokázali. Jak něco tak iracionálního mohlo přijít na svět?

Bylo nebylo, třeba to bylo tak: Jednou přišel za starostou referent pečující o zeleň a mačkaje v ruce nějaká lejstra (klobouk by byl lepší, ale jsme na začátku 21. století), nesměle seznámil obecního náčelníka se stížnostmi maminek na hrozný hluk a provoz u dětského hřiště. "Už se o to zajímají i novináři, nejde tam vysadit žádný strom ani keř, navrhuji tam umístit velké kontejnery s vysazenými rostlinami, které by hřiště od aut oddělily," špitl a nervózně čekal na ortel. "S**u na maminky, kytky i hřiště, stejně se to do voleb nestihne," zaburácel starosta poté, kdy se dozvěděl, že podobné truhlíky nikdo nevyrábí a muselo by se vypsat výběrové řízení. A odjel na golf.

"Ty v**le, si představ, co po mně ty pitomci na radnici chtěj, obří truhlíky na kytky někam k hřišti," stěžoval si na úmorný den přátelům. "Ty k***o, to umím, kolik jich chceš," nabídl typickým pražským podnikatelským dialektem jeden z posluchačů. "Čtyři? Ses po****l? To se mi ani nevyplatí pustit vodu. Čtyry sta! To zacvaká Brusel, kytičky má rád, mysli!"

A starosta přemýšlel tímto směrem rád. "V**e, čtyry sta je blbý kulatý číslo, chce to nějaký, který bude vypadat, že to vymyslel nějakej odborník, stejně na to bude třeba nějaká studie."

Jeden z podnikatelů u stolu telefonoval s manželkou. "Autobus linka 345," zařval, když zjevně nechápala nějakou zásadní instrukci. "No sláva, 345 je pěkný číslo, ty sfouknu jak nic, budu spokojenej já, Brusel i ty," zaradoval se betonář.

"To je moc, sto bych ubral," zamyslel se starosta a volal referentovi, že si to rozmyslel, a ať počítá, že radnice objedná 245 betonových megatruhlíků. "Maminky budou rádi, co?" houkl do telefonu. Z mobilu se ozvalo jen zoufalé zasténání. "No ty v**e, prej co s nima budem dělat. Se nezavděčíš," zahlásil společnosti politik. "Si pak ještě doladíme noty, jo?" obrátil se na majitele betonárky. "Jasný, vidim to něco přes dvacet míčů."

"Ale fakt, co s nima budete dělat, si říkal, že ten d***l chtěl pro ty k***y jen čtyry?" dotázal se jeden z přemýšlivějších společníků.

"Hele, to bude po volbách, když vyhraju, tak se něco vymyslí. Když prohraju, tak to ty nový b***čci budou muset stejně dotáhnout, protože jde o evropskou škváru," spokojeně se zazubil. "Čtyry se daj k tomu hřišti, zbytek v nejhorším někam na chodník a zasaděj se do toho kytky. Bude to překážet a vypadat hnusně, takže aspoň bude důvod vypsat soutěže, co si s nima počít. Třeba se v tom budou haranti koupat, ne, hehe," mávl rukou.  "Nebo je zakopeme do země, aby nebyly vidět, kdyby byly moc strašný. Důležitá je stejně ta zeleň, ne?"

"Nebylo by lepší místo toho zasadit stromy samotný, aby jim nevadil ten beton?" nedal se přemýšlivec. "Ty si v Praze krátce, co?" poplácal ho radniční pán přátelsky po rameni.