Česká literární historiografie odčinila letitý dluh. Je tady mohutná (934 stran) komentovaná chrestomatie nazvaná Rukopisy královédvorský a zelenohorský a česká věda (1817-1885). Že by k blížícímu se dvoustému výročí jejich "objevení"? To není důležité. Nakladatelství Academia se postaralo o edici, na jaké by soukromí vydavatelé pohořeli, protože peníze do ní vložené se sotva vrátí. Její realizace však byla nutná. Proč? V zájmu historické pravdy. To je hodnota zásadní, kdysi se to dobře vědělo i na Pražském hradě. Dnes tam slova "Pravda vítězí" mají menší váhu než opilecké říhnutí.
"Kniha pracovníků Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., představuje proměny vztahu české vědy, ale i společnosti jako celku k Rukopisům královédvorskému a zelenohorskému v letech 1817-1885. Ve studiích a antologii textů hledá odpověď na otázky: Jak básnické Rukopisy a jejich obrazy původní, přirozené české společnosti a kultury fungovaly při formování novodobého českého národa v 19. století v dialogu s Evropou? Jakou dynamikou se řídily výklady Rukopisů a následně spory o jejich autenticitu?"
Recepce nejslavnějších českých literárních padělků začíná až na straně 251 překladem textu Josefa Dobrovského z roku 1818 (viz Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur, na str. 617 a 809 ovšem Böhmischen, na str. 28, 245, 598, 614 či 618 zase böhmischen..., inu, Böhmischen sem, böhmischen tam, kdo to má v tak rozsáhlém rukopise uhlídat, leda odpovědný redaktor, ale to by musel všechno pečlivě číst, jenže proč by to dělal, ani třem lektorům, profesorovi, docentovi, magistře, kteří to, doufejme, měli před očima dříve, toto kolísání nevadilo, tak co), končí studií Aloise Vojtěcha Šembery Kdo sepsal Kralodvorský rukopis roku 1817?, vydané vlastním nákladem ve Vídni roku 1880.
Předchází pět výkladových kapitol, na nichž se podíleli pořadatelé antologie Dalibor Dobiáš, Michal Fránek, Martin Hrdina, Iva Krejčová a Kateřina Piorecká, vedle nich i do kolektivu autorů jmenovitě nepojatý Miroslav Novák, autor podkapitoly Nová vědní disciplína v diskusi o Rukopisech: chemie (jen pár vět na str. 94-96). Následují dvě přílohy (K ediční problematice Rukopisu královédvorského a zelenohorského v letech 1817-1885 a Vybrané další nálezy z okruhu Rukopisů královédvorského a zelenohorského), za nimi téměř dvě stě stran komentářů a vysvětlivek, soupis pramenů, ediční poznámka, rejstříky... Summary i Резюме.
Všechno začalo roku 1816, kdy Josef Linda s Václavem Hankou ohlásili nález "starobylé" skladby Píseň pod Vyšehradem. Za místo objevu neoznačili Klementinum či nějakou venkovskou klášterní knihovnu, nýbrž pražský byt rodiny Mádlovy, kde tehdy oba mladí literáti bydleli. A pak už to jelo. 1817: Rukopis královédvorský (zase Hanka). 1818: Rukopis zelenohorský (anonymní poštovní zásilka). Je to senzace, avšak Dobrovský větří čertovinu. Druhá strana nechce nic takového slyšet. Rukopisy si rozvracet nedáme. Ovšemže ty rafinovaně (ale ne dokonale) sestrojené podvody oplodnily českou literaturu, hudbu i výtvarné umění. A pozvedly sebevědomí národa? Asi ano. Po sedm dekád české elity - až na výjimky - na pravost rukopisných (bez uvozovek, rukopisy to samozřejmě byly, ne však středověké) památek přísahaly. A do krve by se rvaly s pochybovači. Jak příjemné je věřit iluzi.
O Královédvorském rukopise píše v letech 1852-1853 Václav Nebeský (ano, "Vašek z Nebe" ve známé básni Karla Havlíčka Borovského; ten je tou dobou v Brixenu a má jiné starosti) bez špetky ironie, že je to "nejvzácnější (...) památka staré naší literatury básnické" a že jejím nalezením "najednou se otevřela před okem radostně žasnoucím krásná doba právě národního básnictví, svěžího a plného síly, jádra a života bujně kypícího. A šťastnou shodou se to stalo právě v dobu, když srdce českého národu, po tolikerých strastech jako v spánku smrtelném utuchlé, znovu živějším tlukem hýbati se počínalo, jako by ve zkřehlé jeho údy nový život se byl vdechnul."
Byli tu však vždy lidé, kteří se pravdy, třeba trpké, nebáli a řídili se hlasem svého svědomí. Vedle jmenovaného Šembery to byl Antonín Vašek; o boji tohoto muže proti falzům snad školáci něco zaslechnou ve škole v souvislosti s jeho synem Vladimírem, jenž proslavil pouze jeden ze svých pseudonymů, zato nezapomenutelně: Petr Bezruč. Zde se lze seznámit s Vaškovou studií (tedy: s pěti úryvky) nazvanou Filologický důkaz, že Rukopis kralodvorský a zelenohorský, též zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Václava Hanky; vydáno vlastním nákladem v Brně 1879. Odměnou byla společenská diskreditace, metoda v českém prostředí oblíbená. Až památného 15. února 1886 Gebauer a Masaryk v Athenaeu zahájili na RKZ kobercový nálet. Ale to už je jiný příběh.
