Komentář
Vojtěch Rynda: Je s námi konec? Leo to říká na rovinu

Leonardo DiCaprio hladí slony po chobotu. Leo chová v náručí orangutany. Leo houpe domorodé děti na liáně. Ví, že při tom někdy vypadá hloupě. Ale kvůli ekologicky laděnému dokumentu Je s námi konec?, jehož je hlavní tváří, to udělá rád. Film z produkce National Geographic má premiéru 30. října.

K aktivitám slavného herce Leonarda DiCapria proti globálním změnám klimatu lze přistupovat s podobnou skepsí jako k boji hudebníka Bona z U2 za světový mír: dobře zaopatřená hvězda chce pěkně vypadat před fanoušky i sama před sebou, a tak si na hrb nabere nějakou chvályhodnou agendu. Ale přinejmenším v případě DiCapria, který aktuálně propaguje snímek Je s námi konec?, je lákavé věřit, že mu na tématu opravdu záleží.

Ten film se dá poměrně snadno bagatelizovat. Ano, jsou v něm překrásné záběry přírody z celého světa - ostatně vznikl v produkci National Geographic, která má na takové výjevy takříkajíc patent. Do nich vstupuje celosvětově známý herec, který ze sebe vyráží poněkud afektované vzdechy jako "úžasné!" a "panebože!". Sem tam pohovoří s nějakou "mluvící hlavou", expertem na problematiku životního prostředí, nebo ukáže výmluvný graf, nebezpečně připomínající demagogicky použité údaje v účelových a jednostranných dokumentech Michaela Moorea. A divák celou dobu ví, že i kdyby roztály všechny ledovce světa a donutily ke stěhování miliardy lidí, DiCaprio bude pořád "za vodou".

Ale DiCaprio, který film produkoval a je jeho "výkladní skříní", podobné výtky odráží předem překvapivou upřímností. Přizná, že jeho uhlíková stopa je mnohonásobně vyšší než dopad na životní prostředí zanechaný obyčejným smrtelníkem. Netají, že se natáčení velkofilmu Revenant: Zmrtvýchvstání, v němž hraje, kvůli nedostatku sněhu draze přesouvalo z Kanady do Argentiny, devět tisíc mil daleko. Ví, že je to vždycky něco za něco, a nepředstírá, že svět spasíme sbíráním víček a úspornými žárovkami.

DiCaprio totiž není tak hloupý, jak se ve filmu mnohdy tváří. Uvědomuje si, že aby "jeho" film měl co největší dopad, potřebuje být co nejsrozumitelnější. Ano, mohl do něj pozvat nejchytřejší hlavy planety a nechat je sáhodlouze prezentovat čísla s mnoha desetinnými místy nebo nulami. Ale místo toho se polárního průzkumníka zeptá, kolik ledu za určitou dobu odtálo v Grónsku, natáhne s ním lano a ukáže tu masu tak názorně, aby to trklo i diváky v Horní Dolní.

Nezahlcuje publikum všemi aspekty, které nesmírně komplexní problematika globálních změn klimatu zahrnuje. Místo toho z ní vyzobává konkrétní kroky, kterými se může řídit téměř každý. Když už musíte jíst maso, jezte aspoň kuřecí a ne hovězí: produkce druhého jmenovaného vede k odlesňování amazonských pralesů. Když už musíte mlsat, zkuste to bez palmového oleje, jehož výroba zase devastuje pralesy v Indonésii. Průšvihy se násobí, zrychlují a zacyklují: když taje led na polárních čepičkách, mění barvu, tmavne, odráží tak míň světla a taje tím rychleji. Na ekosystémech korálových útesů je zase přímo závislá miliarda lidí.

A co je nejdůležitější, DiCaprio nenabízí jednoduchá, lákavě efektní řešení. Ústy jednoho z vědců se netají tím, že planetě je celkem jedno, co s ní provádíme: život na ní bude vždycky, ale může to taky být jen růžový sliz místo vyvinuté civilizace. A zdůrazňuje, že je jen logické, že země třetího světa touží po luxusu, v jakém žijí Američané nebo Evropané. Těžko ho miliardám lidí upírat, když jsme se ho sami mohli nabažit na jejich úkor. Jde o to, jak solidního životního standardu dosáhnout co možná nejméně bolestivými cestami - třeba za využití jiných zdrojů energie než těch z fosilních paliv.

A tak ve filmu mezi záměrně primitivními metaforami a přímočarými tvrzeními nenápadně krystalizují opravdu důležité nápady. Technologický inovátor Elon Musk například poznamená, že některé překotně se vyvíjející země třetího světa prostě přeskočily fázi telefonních pevných linek a rovnou masivně zavedly mobily: proč by nemohly vynechat také fázi fosilních paliv? Například Švédsko je na dobré cestě stát se první zemí, která na nich bude úplně nezávislá.

DiCapriův přínos dané problematice je důležitý tím, že jí herec propůjčuje svou tvář, že se jí věnuje dlouhodobě a že vahou své persony dokáže donutit i nejchytřejší experty planety, aby složité věci formulovali jednoduše. Ví, že je pro někoho směšným panákem, který se vystavuje před kamerami na nabubřelých kongresech a pompézních konferencích. Samotného ho to asi taky nebaví a vlastním tryskáčem létat nepřestane. Ale dělá, pro co se rozhodl a na co má, a po ostatních nechce nic jiného.