Dnes jsou úspěšné ty podniky a obchody, co mají duši. Jako je třeba nová rodinná Spižírna 1902 na Vinohradech. O znovuzrození Korunní třídy píše Petr Šimek ze společnosti Wellen Retail Experience.
Byť je Korunní třída pojmenována podle svatováclavské koruny, tedy nejvýznamnější součásti českých korunovačních klenotů, byla dlouhá léta skoro mrtvá. Možná proto, že si nesla něco z dob předrevolučních, kdy se pyšnila jménem po prezidentu východního Německa Wilhelmu Pieckovi (asi kvůli její "hlučnosti"). Každopádně o době, kdy se zde například rozkládala zahradní restaurace Vinohradského měšťanského pivovaru a kdy byla Korunní korzem, jsme si mohli několik desetiletí jenom nechat zdát.
Je skvělé vidět, kam se retail v dnešní době posouvá. Současná Korunní je totiž úplně jiná, než byla dřív. Zásadní okamžiky v jejím novodobém směřování jsou dva. Zaprvé: "znovuotevření" Vinohradského pivovaru. Zadruhé: otevření kavárny Coffee Room, o které jsme již psali. Bez těchto dvou momentů, jež nastartovaly opětovný život na Korunní, bychom byli stále v dobách Wilhelma Piecka. A současně bez nich by tento článek vůbec nevznikl.
Dnešní Korunní je skvělá! Podniky tady rostou jako houby po dešti. A nejsou jen tak nějaké. Jsou svěží a přinášejí nové věci, které si nezadají s trendy například v Berlíně. Naší dnešní zastávkou je Spižírna 1902. A opět se můžeme ohlédnout zpět. V roce 1902 byl kolaudovaný dům, kde podnik sídlí. Z té doby je také původní podlaha v bistru, která byla skrytá pod cementem. Je vidět, že prostor byl původně rozdělen na několik samostatných krámků, byla tu lékárna, řeznictví a mlékárna.
Kdo tu nebyl, jako by nežil
Na historii a tradici stojí celá Spižírna. "Máme tu staršího pána, který sem každý den chodí na espresso a buchtu. Prý pečeme jako jeho babička," říká Alžběta Štěpánková, spolumajitelka a provozní. "Vaříme z receptů po prababičce, často z produktů z vlastní zahrady. Nabízíme klasickou českou gastronomii, ale v moderním pojetí," dodává.
Spižírna má také velký výběr pro vegetariány, buchty ale peče na husím sádle. "Spousta lidí, co žije ve městě, si ráda vzpomene na svoje mládí. Nechtěla jsem dělat vyloženě venkovské bistro, ale vrátit se k osvědčeným receptům," říká Alžběta Štěpánková. Celý prostor provozovny je otevřený, vznikl zbořením několika příček.
Obsluha má tak vždy přehled o tom, co se děje nebo zda lidé mají co pít. Bistro nabízí i salonek, uzavřený prostor, kde je možné pořádat porady či pracovat v týmu. Nejvýraznějším prvkem celé Spižírny je květinová tapeta, která jako by připomínala napojení na statek v Orlických horách, odkud pocházejí majitelé podniku. Byť si na ni Alžběta musela ze začátku zvykat, zákazníci ji milují. V prvních dnech otevření byla tahákem pro všechny. "Na Instagramu to vypadalo skoro tak, že kdo nemá fotku s naší tapetou, jako by nežil," směje se.
Být expertem je v dnešní době jediný způsob, jak se odlišit od standardního lahůdkářství nebo hospody. V době ekonomického růstu, kdy vlastně kdokoli dokáže generovat a následně prodávat cokoli, je potřeba být jiný a nabídnout něco navíc. Můžeme tomu říkat "retail experience", ale jde vlastně o něco, co si z místa odnesete. Zážitek, vzpomínku na něco neobvyklého - nebo prostě dobrý pocit, že někdo investoval čas a peníze do toho, aby vám bylo dobře. Standardem u nás totiž často bývá, že nám z návštěvy některých podniků a obchodů bývá špatně. A to není dobře! Podporujme tedy zajímavé projekty, které mají duši, a sdílejme je s ostatními. Doba všednosti a průměru v retailu je už pryč. Na to musíme myslet - jak z pohledu nás zákazníků, tak hlavně z pohledu značek.
Majiteli bistra jsou Luděk Motyčka (jinak ředitel marketingu Google pro CEE), Jindřich Čadík a Alžběta Štěpánková, všechno příbuzní a známí z Orlických hor. Alžbětina maminka tu prodává med a marmelády, design navrhla její setra Anna s přítelem Kamilem Štajglem.
Kapacita bistra je 38 míst, denně jím projde asi 200 zákazníků. Cílem bylo vytvořit univerzální podnik, do kterého se dá chodit v každou denní dobu od snídaně až po večerní drink a vždy tu na stručném jídelním lístku najdete něco nového.
Architekti chtěli dostat do prostoru květiny, ale živé kytky předem vyloučili, hostům by to mohlo vadit. Rostliny na tapetě navrhla malířka, jejich pojetí v prostoru dotáhla designérka Anna Štěpánková.
Dřív tu byla zakouřená hospoda Kopretina, po převzetí noví majitelé zbourali příčky a získali místo pro dlouhý bar. Pronajali si ještě sousední místnosti, kde byl dříve obchod. Otevřený prostor má i své nevýhody, aktuálně řeší, jak zlepšit jeho akustiku.
Autor: Petr Šimek, Wellen Retail Experience
Foto: Radana Čechová
