Svět belgické čokolády prožívá permanentní revoluci, kdy se na místo známých značek, jako je Leonidas, jenž v příštím roce oslaví sté výročí vzniku, derou talentovaní výrobci sázející na nevyčerpatelnou zvídavost zákazníků a zkoušejí třeba fíky z Izmiru, píše agentura AFP.
"Tradiční belgická čokoláda? Někteří ji dělají velmi dobře, zejména velké firmy," vysvětluje Laurent Gerbaud, jeden z předních představitelů nové generace. V jeho výrobně v centru Bruselu nenalezne zákazník žádnou stopu po Manon, velké pralince plněné krémem aromatizovaným kávou a obalené bílou čokoládou, která již desítky let zajišťuje belgické čokoládě světový úspěch. Laurent Gerbaud spíše nabízí malé čokolády s fíky z Izmiru, s plody dřišťálu obecného z Íránu, s hruškami z Kapského Města či s japonským ovocem yuzu. "Mojí prioritou je jasná, jednoduchá chuť, s využitím velmi kvalitních surovin. Moje výrobky jsou méně sladké, méně mastné, což odpovídá stále silnější poptávce," vysvětluje.
Poptávka po hořké a kořeněné čokoládě vzešla původně z Francie, kde koncem 90. let prudce vzrostla malovýroba kvalitní čokolády. V Belgii se tato tendence šířila pomaleji, protože tu jsou mohutně zakořeněny velké značky jako je Leonidas, Godiva, Côte d'Or či Neuhaus.
V posledních letech se objevily nové luxusní značky, jako je Pierre Marcolini, ale většina ze 400 malovýrobců čokolády v Belgii nehodlá příliš rychle rozšiřovat výrobu. "Je velmi těžké se prosadit, získat si věrnou klientelu a být rentabilní. Po jedenácti letech v oboru stále nedosahuji zisku," dosvědčuje Laurent Gerbaud, jenž přesto patří k nejslavnějším výrobcům čokolády.
Pro značku Leonidas tu jsou jiné priority. "Vyslanec" belgické čokolády již zahájil oslavy svého stého výročí založení řeckým cukrářem Leonidasem Kestekidesem. Ten v roce 1913 přijel na Světovou výstavu do Bruselu, zamiloval se do Belgičanky a usadil se tu. O sto let později je firma stále v rukou jeho potomků, kteří z ní udělali jednu z mála belgických značek známých po celém světě. Má dnes 1300 prodejních míst v 50 zemích, kde se prodá přes milion čokolád denně, ročně asi 6000 tun.
"Je jasné, že náš rozvojový potenciál leží spíše v rozvíjejících se zemích než v Evropě, kde je trh vyzrálý," uvádí obchodní ředitel Hugues Moens. Mezi priority patří Čína, kde bylo otevřeno 40 prodejen Leonidase, a arabské země. V Belgii i ve Francii, ve kterých má Leonidas po 350 obchodech, je obtížné najít rovnováhu mezi úctou k tradici a inovací. "Nezapomínáme, že náš úspěch vychází z věrnosti zákazníků, kteří mají v oblibě základní receptury, jako je Manon, náš bestseller," zdůrazňuje šéf výroby Claude Sénèque.
Leonidas chce zároveň přitahovat nové klienty, zejména z měst, a především mládež, která někdy značku považuje za příliš staromódní, jak prohlašuje šestadvacetiletá Pauline Vervoortová z Bruselu.
Ke svému stému výročí se tedy Leonidas rozhodl uvést na trh nové pralinky, menší a s vyšším obsahem čokolády, a omladit koncepci svých prodejen.
"Uspět v Belgii ve světě čokolády je stále těžší. Člověk musí být velmi odolný, ale také musí neustále vymýšlet nové věci," zdůrazňuje Laurent Gerbaud.
