Na trhu existují různé typy podlahových krytin. Mezi nejoblíbenější materiály pro svoje vlastnosti patří dřevo. Přírodní tóny dřeva vytvoří teplé a útulné bydlení. Důležité je nepodcenit výběr kvalitního materiálu a správně provést pokládku. Pak už je dřevěná podlaha téměř nesmrtelná.
"Podlaha je pevnou a výraznou částí interiéru, kterému se přizpůsobují všechny ostatní elementy. Pravé dřevo vytváří v interiéru harmonický protiklad k technice a multimédiím, zároveň ladí s ostatním nábytkem a dekoracemi," vysvětluje Richard Klička, odborník z oddělení podlah v projektových marketech Hornbach. Dřevo je příjemné na dotek i pohled, dodá domu příjemnou a útulnou atmosféru. Navíc původnost materiálu lze kdykoliv obnovit obroušením. Typickou vlastností dřeva je pohlcování vlhkosti a její opětovné odpařování, čímž se podporuje optimální pokojové klima. Tyto podlahy jsou také vyhledávané pro vynikající tepelné a izolační vlastnosti.
Nevýhodou dřevěné podlahy je finanční náročnost a fakt, že se nehodí do všech prostorů. Například do velmi vlhkých místností dřevo nepatří, mohlo by se totiž poškodit. "Pro montáž pohledové podlahy jsou určeny desky z masivu, které musí mít maximální vlhkost do 10 %. Dřevo s vlhkostí přes 12 % se na podlahové krytiny nehodí, protože může začít vysychat a v podlaze vznikají spáry," upozorňuje Richard Klička z Hornbachu a dodává, že mezi kvalitní produkty patří například podlahy Skandor, jsou čistě přírodní, s FSC® certifikací , leskle nebo matně lakované, s předpřipraveným systémem pokládky.
Stavba spodního roštu
V případě, že je spodní dřevěná konstrukce, tzv. polštář, k dispozici z předchozí montáže podlahy a nevykazuje žádné vady, můžete začít přímo s pokládkou. V opačném případě je důležité vytvořit spodní konstrukci s izolací.
Pro tlumení kročejového hluku slouží izolační pruhy odolné proti tlaku, které se seříznou na šířku spodní konstrukce. Pokud existuje nebezpečí stoupající vlhkosti, např. u nepodsklepených místností, celoplošně se na podklad položí PE-fólie. Na izolaci vyrovnejte prkna spodní konstrukce s maximální vlhkostí dřeva 15 %. Dodržujte výrobcem doporučenou vzdálenost mezi prkny, která by měla být asi 50 cm. Pro zajištění konstrukce proti posunutí až do doby jejího upevnění, použijte několik pomocných latí, které později opět odstraníte. Meziprostory spodní konstrukce vyplňte izolační vrstvou z minerální vlny.
Pokládka dřevěných desek
První řada prken se položí drážkou směrem ke stěně. "Dodržujte dilatační spáru vůči stěnám o velikosti 10 - 15 mm. Zajistěte ji dřevěnými klíny, které po pokládce opět odstraníte. Prkna v řadě vyrovnejte a u stěny je připevněte hřebíky," popisuje Richard Klička. Hřebíkové hlavičky mohou být zapuštěny a pak zatmeleny. Zkracování prken u koncových prvků provádějte pomocí děrovky ze spodní strany.
Takto se prkna pokládají po řadách, odříznuté zbytkové kusy z jedné řady se použijí jako první kus další řady. "Na závěr prkna srazte dohromady s použitím dřevěného špalíku. Pro upevnění je provrtejte z vrchní strany pera pod úhlem 45° a upevněte spax-šrouby o síle 3,5 mm a délce trojnásobku tloušťky prkna. Pro stažení a bezešvé spoje koncových prken použijte táhlo," vysvětluje odborník z Hornbachu. Při pokládce poslední řady se prkno rovněž uloží pomocí táhla. I zde je třeba zachovat odstup od stěny 10 - 15 mm vzhledem k dilataci.
Dokončovací práce
Dilatační spáry mezi podlahou a stěnami se zakryjí parketovými soklovými lištami. Podlaha se tak i upevní. "Před umístěním lišt nezapomeňte odstranit distanční klíny. Důležité je také vědět, že se lišty šroubují na stěnu, ne na prkna," upozorňuje Richard Klička z Hornbachu. Při použití upevňovacích profilů ve spojení s vhodnými parketovými lištami pak šrouby nejsou vidět. U skládaných lištových úseků se provádí šikmé řezy, tak jsou spoje méně viditelné.
Jak brousit parkety?
Kvalitní dřevěná podlaha vydrží roky. Pokud ale začíná být sešlá časem a sem tam se na ni objeví tmavší flíček, povrch se jednoduše obrousí. Je na to potřeba bruska na parkety, škrabka na barvu, základní vybavení na lakování, případně tmelení, a nářadí k odstranění podlahových lišt.
"Na začátku zkontrolujte, zda v podlaze nezůstal nějaký hřebík, který by na ni mohl způsobit nevzhledné rýhy. Jinak samotné broušení není složité. U podlah, které nejsou příliš poničené, stačí obrousit povrchový lak. Bruskou byste tak měli pracovat pouze do hloubky jednoho milimetru," popisuje Richard Klička, "u více poškozených podlah můžete být broušení důraznější, o dva až tři milimetry. Broušení provádějte ve třech chodech vždy šikmo směrem k vláknům dřevěných parket. Nejdříve použijte brusný papír o zrnitosti brusiva P40, pokračujte P60 a nakonec použijte papír P100."
Z povrchu obroušených parket se odstraní všechny nečistoty. Pokud to je potřeba, zatmelí se případné nerovnosti. K tmelení se použijí piliny z nejhrubšího broušení smíchané s tmelící hmotou. Následně lze parkety nalakovat. Důležité je dodržet dobu schnutí, která je uvedena na obalu konkrétního výrobku. Po zatvrdnutí základního laku je nutné parkety lehce přebrousit, a to buď ručně, nebo brusnou mřížkou o zrnitosti 100. "Pokud se rozhodnete parkety naolejovat, nejlépe tak učiníte pomocí široké nerezové špachtle a štětce. Aby bylo vtírání do parket ještě jednodušší, pomozte si rotační bruskou s tvrdší a odolnější houbičkou," radí Richard Klička z Hornbachu. Druhou vrstvu nátěru aplikujte dle instrukcí výrobce laku.
