Čas se zastavil v Úterý
15.06.2008 08:00 Původní zpráva
![Náměstí, kde se zastavil čas. Náměstí, kde se zastavil čas.](/obrazek/06-utery-dudak-045-resize-485283ba67780_275x183.jpg)
Úterní tržiště mezi lesy
![Kostel Jana Křtitele, Úterý v lesích. Kostel Jana Křtitele, Úterý v lesích.](/obrazek/10-utery-dudak-150-resize-485284604ec4d_180x243.jpg)
Asi již v první polovině 14. století se Úterý stalo městečkem, obdařeným řadou privilegií. Utrpělo několika válkami, ale téměř vůbec ne rozvojem průmyslu. V první polovině 19. století se z městečka stalo město. I když se německé obyvatelstvo po druhé světové válce muselo vystěhovat, Úterý zůstalo zachováno a dnešní obyvatelé o něj s láskou pečují.
![Boční strana radnice Boční strana radnice](/obrazek/07-utery-dudak-051-resize-4852832139f5e_180x240.jpg)
A tak se zde, uprostřed lesů, zachoval jeden z nejpozoruhodnějších urbanistických klenotů naší vlasti. právem zde v roce 1992 byla vyhlášena městská památková zóna.
Zlato! Dukáty?
Podíváme-li se na městský znak, musíme si připomenout pověst o jeho založení.
![Malovaný znak města z renesanční radnice. Malovaný znak města z renesanční radnice.](/obrazek/01-utery-dudak-resize-485282bbc0bee_230x222.jpg)
Něco na té pověsti bude, protože v okolí se skutečně zlato (na pozemcích tepelského kláštera) dobývalo. Mezi Úterým a vesnicí Křivce se v lese nacházejí stovky jam, odvalů (sejpů), zasypaných šachet (pinek) z doby středověkého dolování. Šlo však spíše o naleziště pouze lokálního významu a pouze pověstí je, že zde v 70. letech 15. století razila posádka krále Matyáše Korvína během války s Jiříkem z Poděbrad zlaté dukáty. Tato pověst snad vznikla proto, že znak města Úterý a znak Korvínův jsou si podobné - v obou je havran držící na zobáku zlatý prsten. Nicméně jedna z budov nese dodnes název Stará mincovna a půjdete-li na pivo do jediné zdejší hospody, bude vhodnější držet se v případě tohoto tématu zpátky.
Jen málo krásnějších náměstíčekJe jen málo krásnějších náměstíček. Dlažba z kočičích hlav je přímo ukázková, uprostřed ní se do rozumné výše vypíná barokní mariánský sloup a všude kolem jsou malebné domy. Naprosto všechny! Ani jeden není zkažený, žádný neruší. Spousta hrázdění (ostatně po celém městě), kamenná torza gotických oblouků, renesanční portály a okna, místy dozdobeno barokním dekorem. U zdi radnice je lavička a v konzumu naproti vám uvaří kafe. A pak se dá na té lavičce sedět opravdu dlouho a sledovat cvrkot.
Tedy to vlastně ani ne, cvrkotu zde moc není. Ono je to náměstí tak trochu zakleté a pouze informační panel naučné stezky, umístěný z boku radnice, když mu zmáčknete knoflík, promluví.Pozoruhodná je zvláště radnice, uvnitř se zachovanými malovanými renesančními stropy. Naproti ní spatříme na jednom z domů pamětní desku hlásající, že se zde narodil Kašpar Prokop (Karel) Reitenberger, opat kláštera v Teplé, který se zasloužil o založení Mariánských Lázní. Ale každý z domů na náměstí je pozoruhodný.
Toulat se můžeme i v místních uličkách. Obkružují v podstatě dominantu města - barokní kostel sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1695-1698 podle plánů Kryštofa Dientzenhofera. Jak už měl tento vynikající architekt i jinde ve zvyku, postavil rovněž zde kostel na mírném návrší nad okolními domy, ale zároveň v oválném údolí jehož srázy vymezují okraje města. A tak celek, zvláště při pohledu z výšky z lesnatých okrajů nebo od hřbitovního kostela působí velmi dynamicky a kostelní věž ční do výše jako anténa uprostřed obrovského satelitního přijímače.
Foto: Vladislav Dudák
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.