Jeho síť hotelů proslula luxusem, vybranými pokrmy a ochotným personálem, jenž dokáže v každém zákazníkovi navodit pocit, že právě on je tím středobodem, kolem kterého se všechno točí. Švýcar César Ritz, od jehož úmrtí uplyne 26. října 100 let, si přezdívku "král hoteliérů a hoteliér králů" nevysloužil jen tak náhodou. Značka Ritz je mezi hotely dodnes podobným pojmem, jako je například Rolls-Royce ve světě automobilů.
Těžko říci, jak by se životní dráha rodáka ze švýcarské vesničky Niederwald odvíjela, kdyby jeho přístup ke vzdělání byl méně laxní. Právě nevalné studijní výsledky totiž přiměly Ritzova otce, aby nejmladšímu ze svých třinácti potomků přestal financovat studia na střední škole. Namísto toho putoval mladý César do hotelu ve městě Brig, aby se tam vyučil číšníkem. V roce 1867 dal ale rodnému Švýcarsku sbohem a vydal se do Paříže, kde se uchytil v jednom hotýlku.
Při obsluze hostů proslul Ritz rychlostí, která mu vynesla přezdívku "César le rapide" (rychlý César), vykoupenou ovšem nadprůměrným množstvím rozbitého nádobí. Prošel několika hotely, až se dostal na Olymp tehdejšího francouzského pohostinství - do restaurace Voisin. Právě tam se mohl poprvé seznámit s tím, jak funguje podnik pro náročnou klientelu. Poté si Ritz našel práci v neméně exkluzívním hotelu Splendide, kde to dotáhl až na vedoucího.
V dalších letech cestoval po Evropě, sbíral zkušenosti s řízením hotelů a všímal si požadavků movitých zákazníků. Seznámil se s šéfkuchařem a legendou moderní francouzské gastronomie Augustem Escoffierem. Padli si do oka a společně si zařídili restauraci v tehdy módním Baden-Badenu. Podnik si záhy získal renomé, což jeho spolumajitelům přineslo mimo jiné nabídku, aby svůj um vložili do služeb nově otvíraného hotelu Savoy v Londýně.
A tak se i stalo, zatímco Escoffier ovládl kuchyni, Ritz stanul v čele hotelu. Úspěch Savoye ještě posílil jeho pověst autority v branži. Například bankéř Otto Kahn měl o Ritzovi říci, že z Londýna udělal město, kde stojí za to žít. Tradičně konzervativní Brity přiměl, aby večeřeli v restauraci a ne doma jako dosud. Ritz však měl vyšší ambice: vybudovat vlastní hotel, který by byl vzorem elegance a stanovit nový standard pro ubytování těch nejnáročnějších klientů.
S touto myšlenkou v hlavě a vypůjčenými penězi v kapse začal s přestavbou paláce na pařížském náměstí Vendôme. S neobyčejnou pečlivostí Ritz dohlížel na vybavení všech 210 pokojů svého podniku, aby budoucí klientele dopřál vše, po čem jen mohla toužit. Hotel musel být perfektní a na hosty přímo dýchat pocitem luxusu a pohostinnosti. A vyplatilo se. Záhy poté co Ritz hotel v roce 1898 otevřel, začali si v něm podávat dveře bohatí a slavní z celého světa.
Módní návrhářka Coco Chanelová jej například nazývala svým domovem, čtyři roky v něm žil spisovatel Ernest Hemingway. Svůj poslední večer před tragickou nehodou v tunelu zde v roce 1997 strávila také britská princezna Diana. Hotely Ritz byly postupně otevřeny i v dalších městech světa. Věhlas si získal například londýnský, který byl zprovozněn v roce 1906. Síť hotelů Ritz-Carlton v současnosti patří pod americkou společnost Marriott International.
César Ritz s podnikáním skončil v roce 1902 kvůli zdravotním problémům a depresím. Vedení svého hotelového impéria předal manželce Marii-Louise a odjel do rodného Švýcarska, kde také v roce 1918 zemřel. Hoteliérovi bylo 68 let.
