Kdo není od Karviné, zřejmě nyní nerozumí. Solca byla slezská ves v okrese Fryštát (dnes Karviná), která si dlouho žila po svém. Pak přišlo uhlí, které způsobilo i její vzestup do slávy a posléze naopak definitivní pád.
Dnes zde, východně od centra dnešní Karviné, najdeme na místě staré osady Solca pouze odkaliště Pilňok. A to je vše. Kde přesně stával rozsáhlý zámek Larisch-Mönischů, to se již ani nedá přesně určit. I dokumentů o tomto zámku je velmi málo.
Ves-meteor
Již od roku 1569 vlastnila panství Karviná slezská větev významného rakouského šlechtického rodu Larischů, později Larisch-Mönnichů. Jim patřila také ves Solca, která se zejména ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století v důsledku rozvoje těžby uhlí výrazně proměnila. Již v roce 1873 zde vznikl zámek, ale přesto Ottův slovník naučný pro rok 1900 uvádí ve vsi pouze 70 domů a 1002 obyvatel, většinou se živících v dolech. I to již byl citelný nárůst oproti dřívějšku. Ale zdejší páni Larisch-Mönnichové měli velké plány. Dokládá to stavba novorenesančního kostela sv. Jindřicha z let 1894-1897. Ten byl schopen pojmout až 4000 lidí! Vídeňský architekt Černý se při jeho projektování inspiroval bazilikou Santa Croce ve Florencii.
V 50. a 60. letech 20. století se stará Solca postupně vylidnila, neboť byla ohrožena poddolováním. V roce 1953 byl zámek zbořen, později následoval i kostel sv. Jindřicha (12. 10. 1960), rodinný kostel v parku (někdy mezi lety 1953-1960) a nakonec byla v roce 1985 zbořena ve zdevastovaném parku i rodinná hrobka. I ostatní domy staré Solcy byly zbourány a území bylo zaplaveno.
Zámek Solca
Zámek zde, uprostřed larischovského uhelného impéria, vznikl v roce 1873 - za hraběte Jindřicha Larisch-Mönnische. Dvoupatrový do široka rozkročený monumentální objekt stál na mírném návrší a byl postaven v tehdy módním a nejvíce reprezentativním novorenesančním slohu. K zámku patřil také 80hektarový park a i ten byl skvělý; pěstovaly se zde stovky exotických rostlin a stromů a park patřil z botanického hlediska k nejvýznamnějším ve střední Evropě. V zámeckém parku byla postavena jak velká rodinná mešní kaple Larisch-Mönnichů, tak rovněž rodinná hrobka v podobě antického sloupového chrámku.
Na podzim roku 1944 zámek obsadila německá armáda a 5. prosince 1944 vyhořel. V roce 1945 byl zkonfiskován a o rok později předán městu Karviná. To dalo zámek opravit, ale jeho nejvíce poškozená (východní) část byla zbourána a zbytek upraven na patrový objekt s podkrovím. Poté sloužil jako Dům zdraví v Karviné. A jak již bylo řečeno, v roce 1953 byl zbořen a později byl zničen i park s rodinným kostelem a rodinnou hrobkou.
Co zůstalo
Pohřební kaple byla v roce 2000 obnovena. Sice zdaleka ne v původní podobě, ale přece jen poměrně pietně. Některé kamenné části původní hrobky (několik sloupů) se zachovaly a ty posloužily jako základ poměrně působivého památníku, který stojí v parku Boženy Němcové v Karviné-Fryštátě.
Součástí zámku byla také cenná knihovna, obsahující řadu prvotisků a starých tisků. Ta se naštěstí zachovala, neboť knihy byly včas převedeny do Národního muzea, zčásti též do zemského archivu v Opavě a do Knihovny Akademie věd ČR.
Ilustrace: www.kostely.tnet.cz (Poškozené a zničené kostela a kaple v České republice), www.Hrady.cz, www.zanikleobce.cz, www.mapy.cz (Seznam.cz)
