Národopisné muzeum Plzeňska připravilo na konci roku novou část stálé expozice. Věnuje se dosud chybějícímu tématu výročních zvyků, tradic a rituálů dodržovaných převážně v 19. století na plzeňském venkově. Rok na vsi, aneb Od Martina do Martina provází návštěvníky celým rokem zvykoslovným, liturgickým i hospodářským. Podobná expozice zatím v muzeu chyběla. Otevírá pohled na tradice a zvyky lidí na Plzeňsku a s tím spojené předměty, které byly i mnoho desetiletí uloženy v depozitářích, řekl autor expozice Michal Chmelenský.
"Nutné sepjetí životů venkovských obyvatel s přírodou a jejími ročními cykly, na kterých byli existenčně závislí, určovalo také každoroční rytmus života, plynoucího v těsném sepětí hospodářských prací, lidových výročních zvyků a církevních slavností," řekl. Hospodářský rok na vsi nezačínal 1. ledna, ale předělem byl právě svátek sv. Martina 11. listopadu. K tomuto datu už byly skončené polní práce, takže se začalo s opravami zemědělského nářadí a náčiní, začínalo se drát peří, tkát, hospodáři si zajišťovali nové služebnictvo na další rok, dělaly se obecní účty.
Na návštěvníky čeká v expozici ukázka adventních a vánočních zvyků. Představuje zvyky spojené se svátky svatého Mikuláše či Lucie. Je tu také velký příbramský betlém, který má muzeum přes 80 let, ale možná nikdy nebyl celý vystaven. Nechybí vánoční dekorace a ozdoby, zdobený vrkoč, který se na vesnicích zdobil ještě před příchodem vánočních stromků, štědrovečerní zvyky i zajímavosti, jako byla rorátní vajíčka. Malá kamenná vajíčka si lidé mířící o adventu na časné ranní zpěvy roráty nahřívali v ohni a v kapse si pak jimi ve studeném kostele ohřívali ruce.
V průběhu roku představuje expozice také další lidové, liturgické a hospodářské tradice - například období masopustu, předvelikonoční a velikonoční dobu, májové zvyky, zahájení polních prací, sklizeň, žně, poutě a posvícení a podobně. Až do 60. let 19. století byli obyvatelé plzeňského venkova vázáni na půdu a žili převážně zemědělským způsobem.
Zatímco pro představení hospodářských zvyků nebo církevních tradic nebylo těžké najít v depozitářích doplňující předměty, vysvětlit některé zvyky tak snadné nebylo. "Přemýšleli jsme, jak bychom měli znázornit třeba zvyk třesení bezem. Nakonec jsme použili něco, co už vzniklo dávno. Ve 30. letech 20. století vytvořil Karel Koubek cyklus zvykoslovných akvarelů, které se snažily staré zvyky představit," řekl Chmelenský.
Expozice nabídne návštěvníkům i možnost vyzkoušet si některé dovednosti venkovanů. Mohou zkusit drát peří, připravovat vlnu nebo tkát na stavu.
