<span>Pobřeží Kampánie:</span> Road movie v hlavě

Tak blízko špičky boty, že kdyby vás Itálie opravdu nakopla, letíte šupito presto rovnou na Capri, leží krajina antických pastevců a pastýřů Kampánie. Nechte za sebou Neapol, přeskočte dortovitou Casertu i povinné Pompeje. Projet si pás pobřeží k druhému největšímu městu Salernu je Jízda, Easy Rider i Amarcord v jednom.  

Amalfi Drive, šíleně klikatou pobřežní cestu mezi ve středověku slavnými městy Sorrento, Positano a Amalfi, si užijete za jediné podmínky. Že se vám v autě nedělá špatně od žaludku. Silnice totiž lítá nahoru a dolů nad strmými srázy nad mořem, podél útesů a pod ostrými skalami. V oslňujících výhledech na Středozemní moře najdou útěchu i slabší žaludky, pokud budou muset na nutnou chvilku zastavit u příkopu.

Jen jeden směr

Pozor hned na začátku. Amalfi Drive je jako pravý reprezentant své vlasti lehce zanedbaná a velmi, velmi úzká. Dá se po ní projet jen v jednom směru, od Sorrenta v Neapolském zálivu přes pobřežní „roh" k Amalfi ležícímu nedaleko Salerna - pokud se chcete vrátit zpátky do Sorrenta, musíte vnitrozemím. Jestli nemáte vlastní auto, zkuste autobus. Jízdné není drahé a jízda nad srázy italsky rozháraná.

Jak do Sorrenta, tak do Amalfi i Positana můžete také připlout lodí. Prapůvodní vodní cesty dnes z velké části využívají turisté - císařské Capri je hned za vodou. Ještě že většina cizinců skutečně podniká „pouze" kolečko Capri - Pompeje - Neapol, nejlépe během jediného dne. Hloubková turistika pak zbývá hlavně na Italy, kteří si podél pobřeží často pronajímají letní sídla. Jestli čekáte Italy ze severu nebo aspoň Římany, překvapí vás, že na léto sem jezdí hlavně místní z Neapole nebo Salerna. I když kolik Čechů si staví chaty deset kilometrů od trvalého bydliště, „aby to v pátek neměli daleko".

Jízdu po Amalfi Drive odstartujte po ránu v Sorrentu.

Slepený jazyk v Sorrentu

A protože italské ráno začíná po dvanácté, rovnou si sedněte na oběd. V sedmnáctitisícovém Sorrentu je jedna hospoda vedle druhé a krajovou specialitu, citronový likér limoncello, servírují všechny do jednoho.

To nejlepší limoncello je prý z citronovníků, jejichž větve kynou Středozemnímu moři. Servíruje se ledově chlazené a jazyk k patru lepí líp než školní lepidlo Herkules.

Výhled přes neapolský záliv na Vesuv ostatně není špatná kulisa pro trávení italské pasty. A až se odlepíte, můžete sednout za volant a vydat se podél vody do šíleného Positana.

Horší než San Marino

Městečka na Amalfi Drive sice nejsou masově turistická, ale protože jsou malinká, je to v nich stejně někdy maso. Zdaleka nejhorší je kampánská variace na ministát San Marino jménem Positano. Jak San Marino, tak Positano stojí ve skále. Oběma proudí sluncem a suvenýry oblblé davy. Zatímco ovšem v San Marinu platí ve vztahu nadmořská výška a počet stánků se šunty přímá úměra, v Positanu je to obráceně. Když se probijete změtí ulic na ostroh nad mořem, rozprostře se před vámi pohled na vodu a lodě a střechy a ostrovy jak nafilmovaný - viděli jste Talentovaného pana Ripleyho s Mattem Damonem, který se točil v Positanu?

Tímto vyhlašuju malou soutěž. Každý, kdo při cestě dolů na parkoviště objeví na konci jednoho dlouhého úzkého průchodu tajemné dveře se slibnou jmenovkou Casanova, může vzít za kliku. Třeba vám otevře sám zhmotnělý duch duchcovského knihovníka. Hlavní výhra: opravdu  duchovní potěšení.

Varování: Ačkoli to místní dělají, nezkoušejte se koupat. Záliv vyhrazený pro plavce je jedna z nejšpinavějších stok v Itálii. Po hladině plave všechno včetně mrtvých ryb, okenních tabulek, igeliťáků, přetržených jízdenek a biologického humusu z trajektů, které kotví padesát metrů vedle.

Lepší je sednout do auta a jet dál.

Byznys a kosti

Za dávných a dávných dob, kdy v Polsku krvelační pohané kouskovali svatého Vojtěcha, Přemyslovci Slavníkovce a Přemyslovci Přemyslovce, vzkvétala kousek nad dnešním Salernem první mořská republika. Jmenovala se Amalfi a dá se říct, že tam a tehdy položili základy moderní organizované turistiky. Amalfští obchodníci totiž „na klíč" zařizovali poutě do Svaté země, a to all inclusive včetně ubytování, okružních jízd po svatých místech a vstupních formalit. Kouzlo byznysu a kostí ještě prohloubili, když se jim podařilo přepohřbít kosti svatého Ondřeje do místního kostela. Aspoň vidíte, že ten krvelačný úvod nebyl jen tak z plezíru.

Fakt je, že poměry se od desátého století poněkud změnily. Tehdy mělo Amalfi padesát tisíc obyvatel, dnes jich má pět. Katedrála, kde Ondřejovy ostatky spočinuly - doufejme - už napořád, je ovšem ohromující. Románsko - arabské průčelí, středověká zvonice, lidé slunící se na dominantním schodišti před tím, než sestoupí do bohaté barokizované krypty. Rozvalte se na ně takhle zvečera, když budete mít zajištěný odvoz zpátky, a dejte si láhev vína, anebo tady rovnou přespěte -  Amalfi sice žilo svůj zlatý věk před tisíci lety, ale malých zlatých dní má nekonečně.

Antika na kopci

Amalfi Drive je odbočka z hlavních turistických tras. Zkuste ještě odbočku z odbočky. Do kopce mezi Salernem a Amalfi vede strmá silnice na malou  osadu Ravello, kterou v šestém století založili Římané. Věž vily Rufolo uvidíte hned z náměstí.

A ona není jen tak nějaká vila. Villa Rufolo je raně středověký šlechtický palác z jedenáctého století, bohatí patricijové Rufolo to dokonce dotáhli do Boccacciova Dekameronu. Neměli jen peníze, ale především vkus. Palác je nádherný - nejen kamenné sloupy a hlavice, ale i terasy s výhledem na moře a večer nasvícený venkovní koncertní prostor. Kupte si lístek, i kdyby měli hrát italský pop osmdesátých let. Tohle není genius loci, tohle místo je geniální.

Foto: Tereza Šimůnková