Vladimír Kratina: Chci lidem vonět ulicí a životem

Jaké jste měl dětství? Kde jste vyrůstal a co dělali vaši rodiče?

Můj tatínek byl strojvedoucí a jezdil s parní mašinkou na trati Rakovník–Beroun. Maminka byla doma, ale předtím taky dělala na dráze, i když byla vyučenou švadlenou. Byla hodně šikovná, hodně nám šila, takže máme rodinné fotky, kde jsme s bráchou pěkně oblečeni v košilích, kalhotách a máme motýlky, které ušila z tatínkovy uniformy. Do svých dvanácti let jsem vyrůstal ve vesnici Městečko u Křivoklátu, kde jsme žili v sepjetí s přírodou, za barákem les, prakem jsme lovili bažanty a nikdy žádného netrefili. Na prázdniny jsem jezdil za tetou do Prahy do Vršovic. Bydlím v Praze už padesát let. Máme sice chatu na Sázavě, ale jsem spíš městský člověk.

Prý jste měl na gymnáziu vlastní beatovou kapelu, pro kterou jste i skládal. Jak se jmenovala, jak dlouho fungovala a hráli jste jen vlastní skladby, nebo i převzaté západních kapel?

Nebyla to moje kapela, ale hrál jsem s kluky bigbít, hlavně západní covery. Název kapely si už ani nepamatuji. Umím hrát na basu a bicí a hráli jsme o zábavách za pětistovku a jídlo a pití, takže občas se pořadatelé dost prohnuli. Já hlavně skládal písničky s kytarou, byl jsem jakýmsi trubadúrem a toho jsem pak využil hlavně v Ypsilonce.

Celý rozhovor si přečtete v prosincovém čísle 12/2024 časopisu Interview, které si můžete zakoupit i v elektronické verzi na digiport.cz