Stará Hlína a pohádkové mosty

Ne že by snad voda v Lužnici a Staré řece ve vsi Stará Hlína (dnes část obce Třeboň) byla slaná. Ale něco na to přece jen bude - alespoň v pohádkách. Z jednoho ze zdejších mostů totiž v roce 1954 ve Werichově filmové pohádce Byl jednou jeden král, sypali pochopové do vody nasbíranou sůl.

Nebyla to poslední pohádkové scéna na tomto pohádkovém mostě, neboť v roce 1999 z toho mostu házeli do vody zlého krále a princeznu v pohádce Z pekla štěstí.

Pohádkové mosty s přízemní funkcí

Nejstarší zmínka o vsi Hlína (Stará Hlína a Nová Hlína) pochází z roku 1331 a pak z roku 1366. Tehdy ves získali Rožmberkové, kteří ji přiřkli augustiniánskému klášteru v Třeboni. V roce 1537 ves získalo město Třeboň. Velké změny nastaly při stavbě rybníka Rožmberk v letech 1584-1590. Vody tehdy zaplavily velkou část pozemků, bývalou tvrz (její základy jsou nyní zčásti ukryty pod hladinou rybníku Vítek, který vznikl v 80. letech 19. století oddělením od rybníka Rožmberk) i trasu tzv. Moravské cesty z Třeboně do Jindřichova Hradce a dál na Moravu.

Zatopení obchodní cesty bylo vážným problémem, neboť formanské vozy kvůli tomu musely zatopenou oblast objíždět širokým obloukem až kolem Lomnice nad Lužnicí. Proto již Jakub Krčín z Jelčan přikročil k nápravě a v roce 1594 dal postavit dřevěný most, dlouhý 902 metrů. Další dřevěný most nedaleko byl postaven v roce 1604. Oby mosty bývaly často ničeny povodněmi a znovu obnovovány. V roce 1741, kdy byla Třeboň v souvislosti s válkami o rakouské dědictví obsazena Francouzi, nechal velitel francouzské posádky mosty zničit, aby zkomplikoval přístup habsburské armádě.

Neustálým obnovám dřevěných mostů udělalo přítrž až postavení mostů zděných, jeden z kamených kvádrů, druhý z lomového kamene. Zasloužili se o to Schwarzenberkové, kterým Stará Hlína již od roku 1660 patřila.

V roce 1781 dali postavit pětiobloukový most přes řes záplavové území ramena rybníku Rožmberk (nynější rybník Vítek) a v roce 1799 čtrnáctiobloukový (118 metrů dlouhý) přes Lužnici (Starou řeku). Oba mosty jsou pravděpodobně dílem projektanta Ing. Josefa Rosenauera (* 1735; † 1804), který ve službách Schwarzenbergů vyprojektoval na Šumavě i proslulý Schwarzenberský kanál.

Novodobé osudy

Dopravě kamenné pozdně barokní mosty sloužily až do roku 1988, kdy byla upravena nová trasa silnice E 551. Od té doby zažívají oba pohádkové mosty klid a slouží jenom pěším a cyklistům. Pětiobloukový most byl během srpnových záplav v roce 2002 částečně pobořen, ale již v roce 2004 byl opět zpřístupněn.

Foto: archiv Vladislav Dudák, www.filmovamista.cz