Husajn sedí za šicím strojem v dílně malého berlínského podniku Mimycri a prošívá kus šedého plastu. Lem ze žluté nitě dodává tvar silnému materiálu, který ohmatává zkušenou rukou. Nafukovací čluny, které imigranti zanechali při svém připlutí na plážích řeckých ostrovů, začínají v Berlíně svůj druhý život, běženci z nich šijí kabelky a tašky, které se prodávají na internetu.
Čtyřiatřicetiletý Husajn ze Sýrie, krejčovský metr kolem krku, tenhle z Řecka dovezený a vůči nepřízni počasí odolný silný plast dobře zná. Ze stejného materiálu bylo plavidlo, na které nastoupil před čtyřmi lety, aby z tureckých břehů doplul na egejský ostrov Chios.
"Bylo nás hodně a plavba byla velmi nebezpečná," vzpomíná krejčí, který před tím, než požádal v Německu o azyl, dlouhou dobu pracoval v konfekčních dílnách v Damašku.
Podnik Mimycri založily třicátnice Vera Güntherová a Nora Azzaouiová. Získávají a využívají nafukovací čluny z pobřeží ostrovů Chios a Lesbos, němé svědky dramatu z roku 2015, kdy tam na plážích přistávaly statisíce běženců toužících po Evropě.
V době nejhorší migrační krize do Řecka přijíždělo až sedm tisíc běženců denně. Od uzavření dohody s Evropskou unií a Tureckem v roce 2016 se počet migrantů značně snížil, ale dosud jich sem denně připlouvá kolem stovky.
Nevládní organizace tu na místě sbírají čluny, které uvízly na pobřeží s dalším odpadem, záchrannými vestami či oděvy. "Sesbíráme 90 procent plavidel uvízlých na pobřeží Chiosu. Zbytek využijí místní obyvatelé, například zemědělci, jako plachty," říká Tula Kitromilidiová, koordinátorka řecké nevládní organizace CESRT.
Čluny se rozřezávají na široké černé a šedé pásy a posílají do Berlína. Zde se čistí a mění v batohy, tašky, obaly na počítače a brašny. Využívají se i duše pneumatik.
"Zákazníci si tyto tašky kupují, protože vypovídají o nějakém příběhu, protože jsou více než jen nějaká obyčejná věc," říká spoluzakladatelka Mimycri Vera Güntherová ve své dílně, kde jsou výkonné šicí stroje, police plné kusů plastů a počítače. Každý výrobek je unikátní, často se značkami, které svědčí o někdy tragickém osudu.
Zákazníci společnosti, která měla loni obrat asi 120 tisíc eur (asi tři miliony Kč), se tak mohou oklikou dozvědět, co se děje v Sýrii a kolik lidí tam zemřelo nebo nadále umírá, vysvětluje Husajn. On sám by nyní rád dostal do Berlína svou matku, která je nemocná a v Sýrii zůstala sama.
Obyvatelé řeckých ostrovů mají velkou radost, nechtějí totiž, aby byly jejich pláže posety plastovým odpadem, dodává Güntherová.
Mimycri nabízí celkem tucet produktů, zatím posledním výtvorem je toaletní taštička, která se prodává jako ostatní produkty na internetu, ale také v berlínských a mnichovských obchodech či v muzeích. Nevládním organizacím v Řecku odvádí firma tři procenta ze zisku.
"Chci patřit k tomu novému Německu, které přijímá lidi zbavené majetku, domova a někdy i rodiny," říká Güntherová. V zimě roku 2015 odjela na Chios, aby pomáhala uprchlíkům. Se svou kolegyní Azzaouiovou tam strávila několik měsíců, pak se vrátila do Berlína s kusem plastu. Udělala z něj kabelu. Tak se narodil podnik Mimycri. Dnes má pět zaměstnanců, včetně jednoho Syřana a jednoho Pákistánce.
"Chceme změnit pohled na uprchlíky. Jsou to lidé, kteří stejně jako my chtějí mít zaměstnání, bydlení. Máme toho společného více, než by se zdálo," upozorňuje Güntherová.
