LGBT komunita
Pochody hrdosti. Gay Pride má již padesátiletou tradici

Po staletí pronásledovaná gay a lesbická komunita se začala výrazně emancipovat až po druhé světové válce. A svoje práva již 50 let připomíná na "pochodech hrdosti" neboli Gay Pride. První z nich, známý i pod názvem "Den osvobození Christopherovy ulice", se uskutečnil 28. června 1970 jako připomenutí prvního výročí událostí v newyorském baru Stonewall.

V té době byla homosexualita v USA pokládána za nemoc a s výjimkou státu Illinois byla trestným činem. Homosexuálové žili skrytým životem, riskovali ztrátu zaměstnání či ubytování, policejní agrese byly na denním pořádku.

Bar Stonewall

Policie se v noci 27. června 1969 pokusila zavřít i bar Stonewall na Christopherově ulici v New Yorku, o němž bylo známo, že se zde scházejí homosexuálové. Dav přihlížejících ale na policisty zaútočil a část lidí se v baru zabarikádovala. Následovala policejní razie v brzkých ranních hodinách dne 28. června 1969.

Celý incident přerostl v pětidenní násilnosti, do kterých se zapojilo přes 2000 protestujících. Již v červenci byla v New Yorku založena Gay Liberation Front, která inspirovala vznik "sesterských" organizací po celém světě. Stonewallské nepokoje tak odstartovaly globální boj za práva těchto menšin.

Nepokoje byly prvním větším vystoupením gayů a leseb v boji za jejich požadavky a jsou obecně uznávány jako nejdůležitější událost, která vedla k modernímu boji za práva LGBT a změnila životy milionů lidí po celém světě.

Byť šlo o násilnou situaci, propůjčila zároveň homosexuálům poprvé pocit kolektivní hrdosti ve velmi sledované akci. Jedna z ikonických postav hnutí, americký básník Allen Ginsberg, komentoval nepokoje slovy "buzíci ztratili svou ustrašenou tvář, kterou měli po desetiletí". A na její památku se začaly organizovat každoroční pochody.

Během let se "pochody hrdosti" rozšířily do celého světa. V San Francisku, kde žije velká komunita gayů, se počet účastníků postupně vyšplhal z několika stovek až k milionu lidí.

Dnes představují tyto pochody v mnoha zemích respektovanou tradici, pravidelně se tu organizují a slaví pochody hrdosti neboli Gay Pride.

Otázku práv homosexuálů se toto hnutí snaží podporovat lobbováním u politiků, registrováním hlasů a zvyšováním povědomí o klíčových problémech této menšiny. Pochody hrdosti demonstrují úsilí o stejná "práva a výhody" pro sexuálně odlišné jedince.

Tři hlavní zásady pochodu

Pochod hrdosti je založen na myšlence, že by sexuálně jinak orientovaní lidé měli být hrdi na svoji identitu. Hnutí má tři hlavní zásady: lidé mají být hrdi na svou orientaci, odlišnost je dar a sexuální orientace je vrozená a neměla by se záměrně měnit. Symbolem hnutí je duhová vlajka.

Anglický výraz "pride" se v tomto případě používá jako opak k "shame," tedy hanbě a ostudě, která provázela a sužovala tuto menšinu po celá staletí. Slovo hrdost v tomto případě potvrzuje příslušnost jedince k celé komunitě.

Pride Week v kanadském Torontu patří spolu s australskou Sydney a New Yorkem k trojce největších světových událostí tohoto druhu.

Nadcházející Global Pride tuto sobotu ve Scrantonu představuje čtyřiadvacetihodinový proud hudby, představení, přednášek a projevů podpory, účastní se ho mimo jiné i kanadský premiér Justin Trudeau.

Evropa

V Evropě mají nejdelší tradici pochody gayů v Londýně, kde se Pride in London pořádá od roku 1971. Známý je též Christopher Street Day v Berlíně, s tradicí od roku 1978, nebo čtyřdenní akce Amsterdam Pride, která každoročně vrcholí přehlídkou lodí "duhové flotily" na amsterodamských kanálech. Na některých místech se pochody hrdosti setkávají s represivním přístupem, například v Bělorusku nebo v Rusku. Vloni pochod Gay Pride opakovaně zakázali v Turecku.

Dalším milníkem v historii LGBT komunity se stalo vyjmutí homosexuality z mezinárodní klasifikace nemocí Světovou zdravotnickou organizací (WHO) 17. května 1992.