150 let fotografie
OBRAZEM: Za mistry objektivu do Liberce

Sudek, Funke, Drtikol... to jsou asi nejvýznamnější jména dějin české fotografie. Spolu s tvorbou dalších autorů je nyní připomíná liberecká výstava věnovaná století české a slovenské umělecké fotografie.

Výstava v Oblastní galerii Liberec pochází z největší české soukromé sbírky fotografie, již od konce devadesátých let buduje společnost PPF Art. Dnes čítá na dva tisíce zásadních děl české a slovenské umělecké fotografie a v takto ucelené podobě je vystavena vůbec poprvé. Výběr 131 snímků od 32 autorů dokumentuje téměř 150 let oboru od piktorialismu přelomu 19. a 20. století (směr přibližující fotografii malbě, pozn. red.) po současnou digitální fotografii. Vedle slavných jmen v názvu výstavy jde například také o tvorbu Jaroslava Rösslera, Drahomíra Růžičky, Miroslava Háka, Emily Medkové nebo Václava Chocholy. Nechybí ani současní autoři jako Tono Stano, Jiří Thýn, Ivan Pinkava nebo Veronika Bromová.

Fotogalerie:

OBRAZEM: Za mistry objektivu do Liberce

Kromě toho ale autoři výstavy Lucie Mlynářová a Luděk Lukuvka veřejnosti představují méně známé tvůrce, kteří zásadně formovali podobu české a slovenské fotografie. Jedním z nich je například samouk Drahomír Růžička, který svým stylem ovlivnil polovinu vystavených autorů: "Dělal čisté fotografie s měkkými konturami bez použití ušlechtilých tisků. Speciálními objektivy dokázal vykouzlit unikátní atmosféru a do negativů už výrazně nezasahoval. To bylo novum a ovlivnil tím i Funkeho nebo Sudka," představuje pozapomenutého emigranta Lukuvka, který působí jako kurátor Severočeského muzea v Liberci.

Základ sbírky PPF tvoří díla Josefa Sudka, jež společnost odkoupila, když rekonstruovala jeho ateliér na Újezdě. V něm dnes provozuje galerii, v níž aktuálně probíhá výstava Sudkových negativů Privatissima 10.-70. let. Na liberecké výstavě jsou zastoupeny snímky z jeho světoznámých cyklů (např. Okno mého ateliéru, Zátiší, Labyrinty) a tvoří jádro výstavy v prostoru bývalých městských lázní. "Vybrali jsme snímky ukazující fotografovo vrcholné období i vývoj jeho práce. Například od Jaromíra Funkeho jsou tu známé abstraktní kompozice i starší fotografie," vysvětluje Lukuvka.

Upozorňuje také na snímky z Pompejí i amerických měst od Jana Lukase a na nedoceněného filmaře Alexandera Hackenschmieda: "Jeho fotografie jsou ovlivněné viděním kameramana, byl režisérem prvního českého avantgardního filmu Bezúčelná procházka a v roce 1964 získal Oscara za dokumentární film Žít." Za pozornost stojí i díla z 30. let od jihočeské avantgardní skupiny Linie v čele s Josefem Bartuškou nebo práce se světlem a stínem na snímcích Jaroslava Rösslera. Tu se od něho naučil i světoznámý František Drtikol, jehož akty a zátiší jsou na výstavě také k vidění.

Ochozu někdejšího bazénu dominují stylizované akty od Tona Stana, které po stranách doplňují snímky dalších autorů slovenské nové vlny (např. Vasil Stanko, Rudo Prekop, Kamil Varga). Vedle nich vystavuje známé figurální portréty ze souboru Heroes z 90. let i svá nejnovější zátiší Ivan Pinkava. Kontrast analogové a digitální fotografie ukazují krajiny Lukáše Jasanského a Martina Poláka vedle radikálních aktů Veroniky Bromové.

Pro Liberec je to první takto rozsáhlá výstava fotografií, což je trochu paradox: Severočeské muzeum totiž disponuje jednou z největších veřejných sbírek fotografie. Od 60. let tu fungovalo Studio výtvarné fotografie, kde působili např. Čestmír Krátký nebo Ladislav Postupa.