V údolí provincie Matanzas na Kubě včely volně poletují na čerstvém vzduchu neohrožovány pesticidy, které decimují jejich populace jinde ve světě. Čisté životní prostředí a potrava bohatá na květiny jsou tajemstvím jejich medu, který je v Evropě tak žádaný.
"Včela není stvořena ani pro město, ani pro vesnici, patří do hor," prohlašuje inženýr Rogelio Marcelo Fundora, který se svým bratrem učitelem Santiagem Estébanem vlastní 600 včelstev s tisícovkami pilných včel. V tomto idylickém prostředí sebrali loni 80 tun medu, chlubí se Santiago, tvář zakrytou černým závojem, aby se chránil před bodnutími, zatímco včelí roj krouží nad keřem.
Všude ve světě vědci a ochránci životního prostředí bijí na poplach, protože intenzivní zemědělství, choroby a pesticidy snižují počty včel. Avšak na Kubě jsou včely, jak se zdá, v obzvláště skvělé formě.
Jejich životní prostředí se paradoxně "vyčistilo" v souvislosti s ekonomickou krizí v 90. letech, vyvolanou zhroucením Sovětského svazu. Ten na ostrov vyvážel tuny pesticidů, hnojiv a prostředků na hubení trávy. Když to skončilo, Kuba neměla jinou možnost, než se uchýlit k přírodním alternativám. Téměř k nule pokleslo používání chemických produktů, které tolik škodí včelám a kvalitě medu.
Bez chemických látek
Na Kubě činí průměrná roční produkce jednoho včelstva 51 kilogramů, což je považováno za vysokou produkci. Bratři Fundorové, nepsaní "včelí" králové na ostrově, mají výnosnost až třikrát vyšší: kolem 160 kilogramů na jedno včelstvo. "Není to žádný zázrak, ale je za tím spousta práce," vysvětluje Santiago s tváří osmahlou mnoha hodinami práce na slunci.
Z 21 úlů umístěných na úbočí hory nedaleko obce Navajas, ležící asi 140 kilometrů východně od Havany, získávají bratři med, který označují za čistý, bez jakýchkoli chemických látek.
Přestože se loni na Kubě vyprodukovalo 8834 tun medu, o 1300 více než byl cíl kubánského státního včelařského závodu Apicuba, zůstává ostrov daleko za Argentinou. Ta je největším producentem v Latinské Americe a loni podle organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) vyprodukovala 76 tisíc tun medu.
Z celkového množství kubánského medu bylo asi 1900 tun certifikováno jako biomed, což je národní rekord, zdůrazňuje ředitel techniky a rozvoje při podniku Apicuba Dayron Alvárez.
Med za pohonné hmoty
Téměř všechen kubánský med (95 procent) se exportuje: zejména do Německa, Francie, Španělska, Británie a Švýcarska. Obrat z tohoto obchodu činil v roce 2017 18 milionů dolarů (přes 400 milionů korun). "Snažíme se vstoupit na čínský a saúdskoarabský trh," říká ředitel Alvárez.
Apicuba má monopol na export a včelaři, kteří mají více než pět rojů, musí tomuto závodu med prodávat. Výměnou za to dostanou levněji pohonné hmoty a materiál. Apicuba platí včelařům tisíc dolarů (22 700 korun) za tunu medu, ten pak prodává do různých zemí za různé ceny, které nezveřejňuje. Na základě údajů z roku 2017 lze vyvodit, že to je v průměru 2655 dolarů (přes 60 tisíc korun) za tunu.
"Nepoužíváme žádné chemické prostředky, které se těžko sháněly už od amerického embarga z roku 1962," říká Santiago. Často musejí improvizovat: proti kleštíku včelímu například používají techniku falešného hnízda, které přiláká parazita, a odláká ho tak od ostatního roje.
Nyní začal sběr medu a bratři šplhají do hor ve svém starém kamionu, kterému říkají Frankenstein. Doprovází je osm mladíků, jimž platí měsíčně 80 dolarů (1800 korun), o 50 dolarů (1130 korun) více, než je průměrná mzda.
