Trvalo to šest dlouhých let. Přesněji - od prosince 2003, tedy sedmdesát měsíců. Tak dlouho fotbalová Sparta nevyhrála doma ve skupinovém zápase evropského poháru. Ale teď už zase ví, jaké to je. Hezké. Kluž porazila v Evropské lize 2:0 a drží naději na postup.
Sparťané mají nyní čtyři body (vedoucí Eindhoven má po výhře 1:0 nad Kodaní bodů sedm) a pokud budou pokračovat v trendu evropského zlepšování, otevírá se jim široširý prostor postupových možností do jarní fáze. Příští zápas hrají za dva týdny právě v Rumunsku.
Proti Kluži byli sparťané úplně jiní než v lize. Úplně jiní...
4:0. Takový mohl být výsledek prvního poločasu. Z jedné strany je špatně, že tomu tak nebylo, avšak z té druhé, růžovější - sparťané splnili polovinu „gólových zadání", která v první části dostali. A to je na jejich (ligové) poměry hodně.
Kluž sice náznaky splňovala všechny ty předzápasové predikce, že je plná cizinců, v ofenzivě (občasně) nebezpečná, avšak směrem dozadu připomínala potápějící se loď plnou děr. Spíše takovou rumunskou vrzající kocábku.
Vacek neběžel, Wilfried netrefil
Hned první serióznější akce Sparty skončila gólem. Rumunská obrana se kamsi rozprchla ve chvíli, kdy ze strany centroval Ondřej Kušnír (vyslal jej Bony Wilfried) a Juraj Kucka hlavou zapříčinil euforický řev rudého diváctva.
ČTĚTE TAKÉ: Hubník se pral s „Kollerem", Kucka dřel jako dřív
Pak přišly ty dvě promarněné chvíle, v nichž to mělo být 2:0 a 3:0. Jenže nebylo. Proč? Protože v první šanci po dalším solidním centru Kušníra hlavičkoval Wilfried těsně nad. A protože v druhé příležitosti Wilfried nahrával Vackovi tak mizerně, že všichni na Letné hučeli. Jelikož kdyby nahrál přesně, běží Vacek sám na prázdnou. Neběžel.
Ale hned potom vyňal z negativistických položek bod „opětovné střelecké trápení" výtečný Roman Hubník. Ten chlapík si nejen výtečně plnil defenzivní povinnosti, ale rovněž v útoku, tradičně, hrozil. Ze standardky mu vrátil akrobaticky míč Kucka (rovněž dobře hrající, až zářící) a Hubník nadvakrát poslal míč do sítě.
Kluž byla dopředu pohyblivá, fotbalová. Ale kromě pár náznaků - hlavně akce po ose Panin-Deac, jež skončila nad sparťanskou brankou - nikterak výrazněji kousající. Jen v odstínech.
Do druhé půle Rumuni (i když spíše „Rumuni") vystřídali dva hráče. A Letná čekala, zda se skutečně splní argumenty strašení, jež přicházely na soupeře ze všech stran.
Konec šestileté žalosti
Jenže Kluž se stále nořila v průměrné kyselosti, tak nějak plynula společně s časem. Hned na začátku jí navíc mohl vpravit definitivní direkt Kamil Vacek, jenž z první napálil voňavý bochánek Václava Kadlece, ale brankář Nuno Claro pomocí maximálního natažení „všeho" vyrazil nad. Dvacet minut před koncem pak sobčil Bony Wilfried, místo nahrávky Kaloudovi zvolil v úniku ze strany krkolomnou střelu hodně vedle.
Jenže to zásadní sparťanské dogma druhé půle bylo úspěšné - bránit, bránit, takticky krájet čas, držet míč...Do ničeho Kluž nepustit. Ano, v pořádku, splněno. Sparta zaslouženě vyhrála a zničila šestileté evropské prokletí nevýherní žalosti.
Foto: Reuters
