Na začátku nového ročníku bojoval sám se sebou, k úvodnímu utkání předkola Evropské ligy do Bělehradu jej trenér Stramaccioni dokonce vůbec nenominoval. Útočník Václav Kadlec sledoval trpkou porážku svých kamarádů jen z pražského domova, a i v následujících týdnech pak vše nasvědčovalo tomu, že v nabitém kádru Sparty pro podzimní část sezony asi nezůstane.
Jenže pětadvacetiletý střelec se s nepříznivou situací nesmířil a začal se o místo rvát ještě usilovněji. Co to přineslo? V říjnu byl na hrot vedle Lafaty, Šurala, Janka nebo Juliše rázem Stramaccioniho volbou číslo jedna. Dvěma góly porazil Teplice, velmi dobrý výkon předvedl i v duelu s rozjetou Plzní. Kouč reprezentace Karel Jarolím jej dokonce pozval na poslední sraz a Kadlec se odvděčil trefou do sítě San Marina, kterou stihl po třinácti minutách pobytu na hřišti.
Zkrátka jasný vzestup a restart forvarda, o kterém už měla široká veřejnost velké pochybnosti. A ačkoliv Sparta má jako celek do nějaké ideální situace v klubu ještě hodně daleko, minimálně útočník se čtrnáctkou na zádech může být se svými posledními výkony spokojený. Osud mu však teď do cesty postavil další nepříjemnou komplikaci. Kadlec nedohrál sobotní utkání v Jablonci, se slzami v očích střídal už v sedmé minutě.
Vyšetření pak odhalila, že útočník si natrhl zadní stehenní sval a podle zpráv z Letné zůstane minimálně několik týdnů mimo hru. Z minulosti dobře víme, že ve sparťanském případě je podobné rozmezí dost neurčité. Klidně se tak může stát, že Kadlec se ve zbývajících pěti podzimních kolech už na hřišti vůbec neobjeví.
Další zranění tak jako kdyby přišlo v nejhorší možnou dobu. Ano, samozřejmě, na zdravotní problémy není vhodný čas asi nikdy. Kadlece teď ale zabrzdí ve velmi sympatickém rozletu, který dával vzpomenout na hvězdnou budoucnost, kterou mu odborníci řadu let věštili.
Ligu začal hrát v šestnácti letech, v sedmnácti byl ve Spartě stabilním členem základní sestavy, což se od té doby v už tak mladém věku nepovedlo nikomu. Přestup do bundesligového Frankfurtu v létě 2013 tak byl jen logickým postupným krokem v jeho předpokládané kariéře. Jenže Kadlec začal v Německu po slibném startu strádat a po roce a půl se vracel hostovat zpět na Letnou.
Doma ožil, ve třinácti zápasech dal za jaro devět gólů a vracel se do Frankfurtu odhodlaný zabojovat o svou pozici. Jenže brzy jej to přešlo. A když přišla nabídka z dánského Midtjyllandu, neváhal a vydal se na sever. Tam jej však trápily zdravotní problémy i nevyrovnaná forma, dlouhodobě se do základní sestavy nikdy neprosadil.
A dál už to znáte. Na konci přestupového okna v létě 2016 Daniel Křetínský vytáhl z peněženky sedmdesát milionů, udělal z Kadlece v té době nejdražšího hráče, který kdy přestoupil do české ligy, a přivedl jej zpátky do Sparty. Tomu trvalo rok, než konečně začal naplno ukazovat, proč měl tak vysokou hodnotu. Mluvilo se o tom, že v hlavě řešil spíš věci kolem a nedával fotbalu sto procent.
V posledních měsících se to ale zjevně změnilo k lepšímu. A i ze slz, s kterými Kadlec v Jablonci opouštěl hřiště, můžeme odečíst, že útočníkovi jeho situace není lhostejná. Sparta teď musí hledat náhradu, Josef Šural v sobotu naznačil, že na hrotu může hrát, byť typologicky je úplně jiný hráč než Kadlec.
A ten nesmí dovolit, aby se jeho myšlenky v době nevyžádaného volna opět stočily špatným směrem. Sparta stále nevzdala boj minimálně o druhé místo, a pokud herně zvládne zbytek podzimu alespoň tak jako dva minulé zápasy, je velmi pravděpodobné, že Stramaccioni dostane na lavičce další přípravu k tomu, aby si mužstvo ještě víc proměnil ke svému obrazu. Právě Kadlec by pak zase měl být jeho útočným lídrem. Ale nemůže polevit. Zraněním navzdory.
