Na prvořadou klubovou trofej čeká už pěknou řádku let. Pokud by se však vyhlašovala cena pro největšího smolaře sezony, titul by měl v kapse. Anglický záložník Steven Gerrard je letos synonymem fotbalového smutku.
A může být ještě hůř. Pokud na brazilské pláži Copacabana nevykope v písku bájný meč Excalibur a čaroděj Merlin, převtělený do trenéra Roye Hodgsona, nepřivolá fotbalový zázrak, bude moct zamířit po zpackané sezoně k plastickému chirurgovi. Diagnóza? Pokročilá vrásčitost.
Pokud se zeptáte typického muže, čím jej zaujme Steven Gerrard, nejspíš vypálí: skvělý technik, vůdce, lídr, fotbalová ikona. Fotbalem nepoznamenaná žena nejspíš pozitivně zhodnotí klukovský kukuč, nesmělý úsměv... A pak ty vrásky. Hodně vrásek.
U běžných smrtelníků nabývají vlivem špatné životosprávy, mají je kuřáci i lidé se zálibou v pití alkoholických nápojů. To ale není Gerrardův případ. Dalším faktorem může být stres. A jsme doma.
Záložník Liverpoolu za svou kariéru nezažil mnoho radostných momentů, které by mu jeho svraštělé čelo vytáhly stejně, jako to dokáží plastičtí chirurgové u některých českých normalizačních zpěvaček. Každého fanouška Liverpoolu zahřeje u srdce vzpomínka na slavné vítězství v Lize mistrů. Ale to bylo v roce 2005, devět let zpátky ve fotbalové historii.
Úlevu čelních svalů si Gerrard prožil také u triumfů v FA Cupu, Ligovém poháru... Jenže u jedné z největších person anglické kopané by toho člověk čekal víc. Reprezentace Albionu, kolébky fotbalu, čeká na úspěch od roku 1966. Liverpoolský tým, někdejší vládce Anglie, už dlouhých 24 let. I kvůli Gerrardovi, nutno dodat.
I největší obdivovatelé čtyřiatřicetiletého sympaťáka musí uznat, že Gerrardovi to v závěru sezony prostě nejde. Všichni mají před očima ukázkový námaz na gól Chelsea, nejspíš zlomový moment, kvůli kterému Liverpool přišel o vysněný mistrovský pohár. Proti Itálii se trápil společně s dalšími tahouny. Nečekaně kazil spoustu přihrávek.
Další kiks pak přišel v nejhorší možnou dobu. Míč odevzdal Luisi Suarézovi, kamarádovi z Liverpoolu, který po nevydařené sezoně plakal na jeho rameni. Tentokrát se radoval a Gerrardovy vrásky opět oblétly svět. Klesající tendence Gerrardovy formy dostala svou pečeť.
Je těžké vinit z neúspěchu právě Gerrarda. Má všechno, co by správný fotbalista a lídr měl mít. Chybí mu jediné - kousíček štístka, které mu v roce 2005 mohl v Liverpoolu předat pověstný klikař Vladimír Šmicer.
Právě na pořádnou dávku fotbalové štěstí musí nyní hráči Anglie spoléhat, aby neskončili stejně neslavně, jako úřadující mistři světa ze Španělska. V posledním duelu proti Kostarice musí dát co nejvíce gólů. A věřit, že právě v pátek večer Italové středoamerický tým přejedou. Borcům z Apeninského poloostrova pak musí držet palce i v závěrečném kole proti Uruguayi.
V jiném případě Anglie na šampionátu končí a kapitán Gerrard se bude muset zodpovídat drsným otázkám nesmlouvavých ostrovních novinářů. Nikdo by se pak nemohl divit, že by měl před prahem čtyřicátých narozenin "Stevie-G" stejně svraštělé čelo jako kdejaký osmdesátiletý kmet.
