Vzestup z krize
Jde zase o tým. Rodinu. Těší nového pardubického trenéra

Vítěznou premiéru proti celku, jehož dres oblékal na sklonku aktivní kariéry, prožil nový pardubický kouč Miloš Holaň. Po vyrovnaném souboji s Třincem, který se rozhodl až v prodloužení, ocenil přístup týmu. A pochválil nejzkušenější hokejisty, kteří byli jako správní tahouni hodně vidět.

"Zápas mi ukázal tvrdou práci všech. Střídačka žila, bylo vidět, že ti kluci to chtějí, a bylo jedno, jestli někdo strávil na ledě 40 minut, nebo jich bylo jen pět. Za to jsem hrozně rád. Kluci šlapali, věřili si, padali do ran. Byly tam ty detaily, které potřebujeme ve hře, aby se mužstvo zvedlo," řekl Holaň v rozhovoru s novináři.

"Nechci to přeceňovat po jednom utkání, ale kluci plnili, co jsme od nich chtěli, a odvedli maximum. A já k nim mám za to velkou pokoru a respekt," doplnil Holaň.

Přes euforii z dvoubodového zisku proti jednomu z hlavních favoritů na titul viděl ale i nedostatky. Především v obranné hře. "Tam jsou pořád mezery, i když musíme brát na vědomí i sílu soupeře. A zlepšení by bylo potřeba i v přesilových hrách, v nichž hlavně nesmíme gól dostat, protože to pak sráží do kolen," připomněl trefu Coryho Kanea, díky níž Oceláři zkraje třetí dvacetiminutovky vyrovnali na 3:3.

Před utkáním nový kouč pociťoval určitou nervozitu. "Lhal bych, kdybych řekl, že jsem vůbec nebyl nervózní. Ale jak jsem vstoupil na střídačku, už to opadlo. Je to jako u hráčů, když vstoupí na led. Byla to taková ta správná nervozita," vysvětlil Holaň. "Ale to nebyl zápas o mně. Byl to zápas o mužstvu a s tím já jsem byl maximálně spokojený," zdůraznil.

Na to, že se jeho celek odlepil ze dna tabulky díky výhře nad jejím druhým celkem, nijak nehledí. "My se nemůžeme až tolik dívat na to, proti komu hrajeme. Pro nás je strašně důležitý každý zápas. Na druhou stranu nám to nějaké sebevědomí musí dodat, když jsme porazili tým s takovým kádrem, který má takové ambice," řekl Holaň.

Krátce po svém jmenování bývalý výtečný zadák se zkušenostmi z NHL zdůrazňoval, že chce vidět od týmu radost ze hry a pozitivní přístup. "Myslím, že to tam bylo. Třeba když jsme dostali gól, tak dříve se ten domeček z karet složil, teď ne. A budu rád, když to tak bude pokračovat, protože chyby tu byly a ještě budou," podotkl Holaň.

Tým táhli za úspěchem zkušení hráči. Petr Sýkora dvakrát skóroval, kapitán Tomáš Rolinek vstřelil gól a na dva nahrál. Hodně vidět však byli i Petr Hubáček či obránce Petr Čáslava, přestože nebodovali.

"Přesně tohle tým potřebuje. Klobouk dolů. Když mladí kluci uvidí, jak Petr Sýkora, starý borec, skočí obrannou rybičku, aby vypíchl puk a zabránil gólu, to by byla obrovská ostuda, kdyby to ti mladí nevzali za své. Musí sledovat, jak těmto hráčům na mužstvu záleží a jak ho táhnout, ne zkoumat vlastní statistiky," zdůraznil Holaň. "Je to tady zase jeden tým, jedna rodina," dodal.

Sám pro výsledek obětoval hlasivky. "Trošku odešly," smál se Holaň. "V takové atmosféře je někdy potřeba zvýšit hlas, aby vás hráči slyšeli. Ale já řvu i na tréninku. Problém je spíš v tom, že jsem byl dva a půl měsíce doma, nic jsem nedělal a mluvil jen s manželkou, na niž musím být hodný," vysvětlil v dobrém rozmaru mistr extraligy s Trenčínem z roku 1992.

A ještě na tiskové konferenci si mnul naražený palec u ruky. "To jsou emoce a já je neumím zastavit. Musí to ven. Narval jsem ho po vítězném gólu někam mezi plexisklo," řekl s úsměvem Holaň.