Hokejový Everest
Zapovězené finále. Zlomí Jandač své prokletí?

Zoufalá bilance se za ním táhne jako ocelová koule. Josef Jandač, elitní trenér bez úspěchu. Od roku 2011 vyjma krátké epizody v Kontinentální lize vede ambiciózní Spartu. Tým s našlapaným kádrem, silným majitelem a nejvyššími cíli. Resumé? Jeden bronz. Od vytouženého finále dělí sedmačtyřicetiletého trenéra čtyři kroky plné nástrah plzeňských Indiánů. Zvládne na popáté svou misi?

Pokud by se hrála hokejová liga ve fotbalovém formátu, nebylo by co řešit. Dvakrát opanoval základní část, letos jeho svěřenci skončili druzí - závěr sezony zvládli suverénně, ovládli 20 z dvaadvaceti klání. Ofenzivní hokej plný gólů většinou diváky bavil, než přišly vyřazovací boje. "Nedokázali jsme přepnout na mód play-off," zněla tradiční, tehdy holešovická mantra.

Radim Rulík, Rostislav Vlach, Milan Razým, Pavel Hynek, Pavel Marek, Václav Sýkora, Josef Paleček... Mezi jmény trenérů, kteří si v posledních letech sáhli na pohár pro šampiona extraligy, Josef Jandač nefiguruje. Mnozí z nich byli v očích expertů i veřejnosti aspiranty na místo kouče národního týmu. Po letošním mistrovství světa se jím ale stane právě Jandač. Mladý, ambiciózní, ale neúspěšný.

Kdy jindy se nálepky zbavit, když ne letos. Co hraje pro vytoužený postup do finále a jaké jsou Jandačovy překážky v cestě za prolomením svého prokletí?

SLABINY

Nejistota v bráně
Od odchodu Petra Břízy po mistrovském titulu v roce 2006 se v brance Sparty vystřídalo 21 brankářů. Desetileté hledání základního kamene úspěchu neskončilo ani letos. Stávající a často střídající jednička Tomáš Pöpperle si už během sezony vyslechl, že jeho výkony neodpovídají předpokladům, nijak zvlášť v brankovišti nezazářila ani nejnovější posila, Kanaďan Danny Taylor. Mít achillovu patu právě na této pozici se v případě play-off nevyplácí.

Rudý tlak
Kdy naposledy vyvolávali jméno Josefa Jandače v domácí aréně? Vězte, že je tomu už hodně dlouho. Sparťanský trenér nemá u skalních příznivců zrovna ideální pozici. Za vším je třeba hledat výsledky z minulých let. Náročný pražský divák lační po zlatu, místo toho přicházely facky od Třince a Brna. V nejdůležitějších momentech sezony nedokázal nastartovat největší tahouny i připravit tým na urputnější vyřazovací zápasy. Poučil se už za čtyři roky dostatečně?

VÝHODY


Nastartovaný lídr
Veterán Petr Ton loni během sezony sbíral jedno ocenění za druhým. Pak přišlo play-off a hokejový expres zastihla nepochopitelná výluka (a později i výměna). Letos má být vzorovým příkladem pro ostatní Jaroslav Hlinka. Kapitán, který už čtyři tituly se Spartou získal. Ve čtvrtfinále se rozjel skvěle, během pěti duelů proti Zlínu získal stejný počet gólů. A daří se i dalším stálicím typu Daniela Přibyla, Lukáše Pecha či experta na černou práci Petra Kumstáta. Jen zatím ne a ne probudit spícího kanonýra Saboliče ze Slovinska.

Vyrovnaný kádr
Ze soupisky Sparty jde (opět) strach. Co jméno, to ofenzivní hrozba. Zatímco Plzeň spoléhá primárně na první dva útoky, Pražané mohou udeřit při každém střídání. Po ospalém startu čtvrtfinále Jandač ukázal, že se útoky nebojí zamíchat. Do první lajny tak vytáhl navrátilce Dragouna, který část své kdysi slibně rozjeté kariéry trávil v nižší lize.

Kouzlo nechtěného
Loučení se starým stadionem v Holešovicích bylo nečekané, bolestivé, kruté. Ukazuje se však, že přišlo v ideální dobu a hlavně vhod. Do moderní libeňské arény chodilo v základní části o více než 1.500 diváků a více a velice slušně se plní i na vyřazovací boje. Dosud doma letos prohrála jen čtyři zápasy, o všechny body přišla v základní části jen jednou. S Plzní.