Sedm statečných. Tak by se dala bezesporu nazvat parta českých hokejistů, kteří se 25. ledna 1909 vypravili na mezinárodní turnaj do francouzského Chamonix, první s českou účastí. Bez hokejek, bez puku, bez chráničů. V dresech pražské Slavie a v kalhotách, které si musel opatřit každý sám. Takové byly začátky českého hokeje, které před sto lety odstartovaly dlouhou cestu, jejíž dosavadním vrcholem byl olympijský triumf v Naganu 1998.
Žádný letecký speciál či autobus v národních barvách na hráče při odjezdu do Francie nečekal. Každý si do kufru zabalil nejdůležitější věci, teplé oblečení vyhovující podmínkám francouzských Alp, brankář Gruss přidal místo helmy lyžařského kulicha. A jelo se. Vlakem, samozřejmě.
Od historické schůze v pražské restauraci Platýz, kde byl 11. prosince 1908 slavnostně založen Český hokejový svaz, uběhlo sotva několik týdnů a čeští hráči se chystali změřit síly se soupeři na turnaji v Chamonix. Byl to vůbec první mezinárodní turnaj, kterého se česká hokejová reprezentace zúčastnila.
První překvapení zažili hokejoví průzkumníci již ve vlaku. Kdesi za Ženevou přistoupil do vagonu muž s objemnou taškou a hokejkou. Za několik okamžiků se z něj vyklubal brankář belgické reprezentace, který musel českým hráčům připomínat návštěvníka z Marsu.
Ze zavazadla vybalil muž jakousi černou kulatou věc a české kolegy neustále přesvědčoval, že je to puk, se kterým se hraje hokej. V Čechách se do té doby hrál totiž pouze tzv. bandy hokej s tenisákem.
Mezinárodní turnaj v Chamonix, 23. - 25.1. 1909 |
Česká sestava: Josef Gruss - Jan Fleischmann, Bolča Hammer, Ctibor Malý, Jan Palouš, Jaroslav Jarkovský, Ota Vindyš.
Zápasy: Čechy - Francie 1:8 (Palouš), Čechy - Švýcarsko 2:8 (J. Jarkovský, Vindyš), Čechy - Velká Británie 0:11, Čechy - Belgie 1:4 (J. Jarkovský) |
„Gruss si připjal i velké chránítko na trup, byl to nádherný kožený krunýř. Vykračoval si po voze jako sněhulák," vzpomínal později ve své knize Mušketýři s hokejkou Jan Palouš, jeden z účastníků turnaje.
Po příjezdu do Chamonix však údiv reprezentantů nekončil. Pořadatelé turnaje si je totiž spletli s Maďary, a tak se musel celý hrací plán bleskurychle rozlosovat znovu.
Přímo na místě si hráči opatřili hokejky určené na kanadský hokej, jak se tomuto sportu v počátcích říkalo. Brankářská hůl však k sehnání nebyla, a tak musel Gruss chytat s normální hokejkou. Stát se to nyní, gólman by na led vůbec nevkročil. Gruss si však nestěžoval. Místo masky nasadil lyžařskou čepici, betony nahradila šála, kterou si omotal pouze kolem pravé nohy. Tou prý vyrážel puky. Levá končetina zůstala nekrytá.
První setkání s mantinelyPrvní z mušketýrů |
Jako jediný neoblékal dres Slavie a vstřelil první branku českého hokeje na mezinárodním poli. Jan Palouš (narozený jako J. Arnold Pallausch) ale nebyl pouze hokejista. Od mládí hrál bandy hockey a v roce 1909 odjel společně s hráči Slavie na první mezinárodní turnaj českého týmu v ledním hokeji, tehdy nazývaném „kanadském hokeji." A ten ho doslova uchvátil. Ihned po návratu z turnaje, ve kterém vstřelil dvě branky, prorokoval v rozhovoru pro časopis Sport, že bandy hokej brzy přepustí své místo hokeji lednímu. A sám se na tom významně podílel. Pod přezdívkami Pal, Valda, Algy hrál až do roku 1920 a získal dva tituly mistra Evropy.Češi ho však znali i jako známého filmového režiséra. Po druhé světové válce se věnoval publikační činnosti, když mu byla v roce 1955 vydána kniha Mušketýři s hokejkou a o rok později vzpomínky S hokejkou po světě. V roce 1959 získal titul zasloužilého mistra sportu. |
Místo národních dresů si přes sebe hráči natáhli slávistické svetry. Na turnaj měla totiž jet původně pražská Slavia, ale vzhledem k tomu, že došlo včas k založení hokejového svazu, bylo do Francie vysláno reprezentační družstvo. Červená hvězda na bílém podkladu však daleko od reality nebyla. Téměř celé mužstvo bylo složeno z hráčů Slavie.
V první mezinárodní konfrontaci čekal český tým 23. ledna 1909 výběr Francie. Když viděli francouzští hráči trénink českých soupeřů, nevěřili vlastním očím a udělali to, co se už dnes nevidí. Svým budoucím sokům se vydali poradit.
„Ukázali nám, jak se deska (puk) šoupe po ledě, my jsme do ní zprvu bušili jako do bandyového míče, ovšem bez viditelného úspěchu. Pak nám naši budoucí soupeři a nynější učitelé předvedli dribling. Vpravdě úžas v nás vzbudilo, když se jali toušem střílet," vzpomínal ve své knize později Palouš.
Podivný rituál jménem „buly"
Po francouzské lekci kanadského hokeje byli tedy čeští hráči připraveni, alespoň částečně, na zahájení utkání. Na zahájení, které se podobalo spíše šamanskému rituálu než úvodnímu vhazování. O tom, jak má proběhnout buly, stálo tehdy v pravidlech doslovně: „Utkání se zahajuje ve středu. Klepe se střídavě třikrát holí do ledu a hole soupeřovy, načež do touše."
I úskalí vhazování Češi nakonec překonali a zápas odehráli bez vážnější újmy na zdraví. Na výsledek se tehdy pochopitelně příliš nehledělo, příznivý však pro české mušketýry nebyl. S Francií prohráli 1:8. Jediný a rovněž první mezinárodní gól vstřelil Jan Palouš. Také následující zápasy Češi prohráli. Nabyté zkušenosti však byly k nezaplacení.
Francouzský sportovní novinář Louis Magnus po skončení turnaje napsal: „Uvidíme-li příště české mužstvo, bude jistě obávané." A nemýlil se. Již o dva roky později ukázali Češi na evropském šampionátu v Berlíně, že cit pro hru s černou deskou a hokejkou mají hluboko v krvi. Postupně porazili Švýcary, Němce i Belgičany a stali se poprvé v historii mistry Evropy.
Od té doby stoupal český hokej stále výš. Pohár mistrů světa zdvihli poprvé Češi nad hlavu v roce 1947 po legendárním turnaji na pražské Štvanici. To už se na jejich dresech místo slávistické hvězdy vyjímal český lev.
Foto: archiv
