Dlouhá zima ustoupila, přišlo jaro. Pro mnohé impuls tak nějak upozadit myšlenky na hokej, minimálně na hokej na klubové úrovni. To ovšem neplatí o moskevské oblasti Lužniky. I více než týden po triumfu jsou zde místní hokejisté na nejvyšším stupni potravního řetězce. Pátá sezona KHL byla v krátké historii soutěže bezpochyby tou nejlepší. A nejlepší bylo i Dynamo Moskva. Vraťme se na začátek.
V letních měsících se o KHL mluvilo poměrně dost, ve vzduchu visela výluka NHL, šlágrem ve sdělovacích prostředcích se stal ohromující kontrakt Alexandra Radulova v CSKA Moskva, mluvilo se o expanzi na Západ i neotřesitelné pozici bohatého Petrohradu a jeho touze po prvním titulu. Na Dynamo se tak trochu zapomnělo.
Ano, byl to úřadující šampion, ale s ambicemi obhájit to bylo všelijaké, především v očích veřejnosti. Dynamo má hodně specifický tým, kterému vládne železnou rukou nesmlouvavý kouč Oleg Znarok. Jedinou místní filozofií je padnout pro klub. Je jedno, jak se jmenujete a jaký berete plat. Buď na ledě necháte vše, nebo nehrajete. Znarok dokonce nebyl ani moc nadšen příchodem Alexandra Ovechkina - jak sám říkal, Dynamo nepotřebuje hvězdy, ale bojovníky. Vzápětí si ale uvědomil, že nitky, na nichž jsou pevně ukotveny jeho paže, vedou až do Kremlu, a svůj nesmlouvavý postoj přehodnotil.
Dynamo ukázalo svou chuť hned v otevíracím utkání sezony, kdy porazilo Omsk na nájezdy. Sezonou projelo konsistentně, bez větších výkyvů, bez výraznější krize. Svou bojovnou filozofii dotáhl Znarok až k hranici absurdna, ale dokázal, že je to správné jednání.
V klíčových momentech sezony, především v play-off, v boji s favorizovaným Radulovovým klanem CSKA Dynamo vždy zabralo ve správný čas. A nás může jen těšit, že hned tři prsteny naleznou své čestné místo v domácích vitrínách ve vlasti české (triumf v Gagarinově poháru slavili také Filip Novák, Marek Kvapil a Jakub Petružálek).