Ačkoli o více individuálních trofejí ho připravili fenomenální Wayne Gretzky a Mario Lemieux, i tak během své kariéry vyhrál kanadský hokejový útočník Joe Sakic prakticky vše, co se dalo. S Coloradem dvakrát zvedl nad hlavu Stanleyův pohár, s reprezentací slavil zlato z olympijských her i mistrovství světa. Jeden z nejlepších hráčů a nejuznávanějších lídrů v historii NHL oslavil 7. července padesátiny.
"Nelze slovy ani vyjádřit, co znamenal pro tuto organizaci a fanoušky," řekl o dlouholetém kapitánovi a ikoně Avalanche tehdejší prezident klubu Pierre Lacroix, když Sakic před deseti lety ukončil kvůli problémům se zády kariéru. "Byl kompletním hokejistou, jedním z největších v historii," dodal jeho bývalý spoluhráč Peter Šťastný.
Během 20 sezon odehrál Sakic v NHL v dresu Québeku a později Colorada 1378 zápasů, ve kterých nasbíral 1641 bodů za 625 gólů a 1016 asistencí a v historické tabulce produktivity mu patří deváté místo. V kanadském bodování play off je osmý, v tabulce střelců vyřazovací části ještě o příčku výš.
Za Nordiques rodák z Burnaby v Britské Kolumbii poprvé nastoupil v říjnu 1988, a přestože se brzy zařadil mezi hvězdy NHL, největších úspěchů se dočkal až po přestěhování klubu z Québeku do Colorada. V roce 1996 dovedl Avalanche k premiérovému zisku Stanleyova poháru a byl vyhlášen nejlepším hráčem play off.
O pět let později jej novináři i hráči zvolili nejužitečnějším hokejistou soutěže, skvělou sezonu vyšperkoval druhým triumfem ve Stanley Cupu. Po rozhodujícím sedmém finále s New Jersey převzal Sakic slavnou trofej jako první, ale privilegium pozvednout ji nad hlavu džentlmensky přenechal obránci Rayi Bourqueovi, který na tuto chvíli čekal 22 let.
Potomek chorvatských přistěhovalců se jako čtyřletý po shlédnutí zápasu NHL rozhodl, že z něj bude hokejista. Už v juniorech vynikal šikovností a skvělou střelou zápěstím, v sezoně 1987/88 zaznamenal v juniorské WHL v 64 zápasech 78 gólů a 82 asistencí. Na konci roku 1986 vyšel bez zranění z nehody klubového autobusu, při níž zahynuli čtyři jeho spoluhráči z týmu Swift Current Broncos.
O rok později jej jako 15. v pořadí draftoval Québec, který patřil k nejhorším týmům celé NHL. I přesto Sakic už ve druhé sezoně dosáhl stobodové hranice, což se mu podařilo ještě pětkrát. Protože play off bylo pro Nordiques vzdálené, mohla jejich největší hvězda a od sezony 1992/93 i kapitán sbírat úspěchy s reprezentací.
Po juniorském světovém titulu a stříbru z mistrovství světa 1991 Sakic výrazně pomohl Kanaďanům ke zlatu z MS 1994, o osm let později se dočkal i olympijského triumfu a stal se členem prestižního Triple Gold Clubu. V roce 2004 vyhrál také Světový pohár, na OH 2006 v Turíně, kde byl kapitánem, vypadla Kanada už ve čtvrtfinále.
O tři roky později pověsil účastník dvanácti Utkání hvězd NHL svůj dres s číslem 19 na hřebík a Colorado jej vzápětí vyvěsilo ke stropu haly. Bez hokeje ale otec synů Mitchella a Chase a dcery Kamryn, které má s manželkou Debbie, dlouho nevydržel.
Od roku 2011 působil Sakic u týmu Lavin jako výkonný poradce, před šesti lety byl jmenován viceprezidentem hokejových operací a od další sezony je generálním manažerem. Mezitím byl přijat do Síně slávy NHL i kanadského sportu.
