Každá velká cena má svou osobitou atmosféru. Je to jako s lidmi. S některými trávíte čas raději než s jinými. Je to dáno jejich charismatem, aurou, kterou kolem sebe vytvářejí, příjemností atmosféry, kterou kolem sebe šíří. Závody v Austrálii a Kanadě by tak nejspíš patřily k mým nejlepším kamarádům.
Není to náhoda, že právě Austrálie nebo Kanada, která se pojede už o tomto víkendu. Oba závody mají mnoho společného. Australská velká cena se jezdí v Albert Parku, ve čtvrti Port Phillip, asi 3 kilometry od centra Melbourne. V parku o rozloze 225 hektarů se nachází padesátihektarové jezero, kolem kterého vede samotný závodní okruh lemovaný ulicemi Albert Road, Queens Road, Fitzroy Street a Canterbury Road.
Závodní okruh pro Velkou cenu Kanady se nachází na ostrově Notre-Dame. Je to uměle vybudovaný ostrov na řece svatého Vavřince. Vznikl během deseti měsíců z 15 milionů tun hornin, které byly vybagrovány při stavbě městského metra v šedesátých letech. Podobně jako v Melbourne i zde mají lidé na okruh velmi blízko. Stačí dojet zmiňovaným metrem na sousední ostrov Svaté Heleny, vystoupit na stanici Jeana Drapeau nesoucí jméno starosty Montrealu z let 1954 až 1957 a 1960 až 1986, a po mostě Pass du Cosmos se dá pěšky dojít na ostrov Notre-Dame.
Jean Drapeau se zasadil o pořádání výstavy Expo 1967 nebo Letních olympijských her 1976, ačkoli vybudování infrastruktury pro olympiádu obyvatele Montrealu zadlužilo na desítky let dopředu. Během výstavy Expo také vznikl jeden z monumentů města, muzeum životního prostředí Biosphère, v bývalém pavilonu Spojených států. Architektem byl Američan Buckminster Fuller, autor více než třiceti knih. Kulovitá konstrukce z ocelových a akrylových buněk má 76 metrů v průměru a dosahuje výšky 62 metrů.
Během rekonstrukčních prací ve čtvrtek odpoledne 20. května 1976 zasáhl kopuli požár. Zbyla z něj již pouze ocelová konstrukce, která dnes již k závodům v Kanadě neodmyslitelně patří.
I nejvyšší představitelé formule 1 začínají chápat, že lidé nebudou houfně cestovat daleko za Velkými cenami. Ne že by ty neměly vlastní atmosféru. Velká cena Francie se v letech 1991 až 2008 jezdila v obci Magny-Cours ležící v okresu Nièvre ve střední Francii. Daleko od civilizace. Nejbližší město je čtyřicetitisícový Nevers vzdálený necelých třicet kilometrů.
Města tohoto typu ale velkou cenu neuživí. Jihovýchodně od Magny-Cours leží Lyon s půl milionem obyvatel, vzdálený 250 km. Stejně daleko, jako Paříž na severu. Orléans se 100.000 obyvatel leží 180 kilometrů od Magny-Cours severozápadně. Je to dvakrát škoda, že potřebujete plnohodnotnou infrastrukturu, aby měla velká cena šanci na přežití: ubytování pro desetitisíce členů komunity F1 a návštěvníků Velké ceny (ta současná se vyznačuje tisícovkami lůžek ubytovacích kapacit v okruhu mnoha desítek kilometrů), dopravní infrastrukturu (vlaky TGV regionem jen projíždí), nedaleké letiště s obstojnou kapacitou, doprovodný program, stravování...
Byla to právě ale absence výše uvedeného, co činilo Velkou cenu Francie speciální. Když jsme měli v roce 2008 možnost zprostředkovat přenos z posledního závodu v Magny-Cours, stal se z toho pro mě jeden z nejkrásnějších zážitků. Pryč je veškerý shon tolik typický pro jiné závody, kam mohou (a chtějí) jezdit všelijaké celebrity a vznešení zástupci sponzorských firem. Samotní jezdci tak nemají před kým poklonkovat a jelikož je to přeci jen daleko do nějakého města se slušným hotelem, přespávají v luxusních karavanech přímo v areálu závodního okruhu.
"Je to prostředí bez stresu, žádný shon, je to tu jen o závodění," řekl nám tenkrát tehdejší ředitel oddělení šasi v týmu Toyota Pascal Vasselon. Zkušenosti má, neboť před nástupem do Toyoty byl šéfem projektu F1 u někdejšího dodavatele pneumatik týmům formule 1 Michelin a ještě před tím pracoval pro Renault.
My jsme přímo v areálu okruhu nespali. Po dlouhé cestě z Paříže, kam jsme se dopravili leteckou linkou z Prahy, jsme našli ubytování v malebném domku na francouzském venkově asi 20 minut cesty autem od okruhu. Přímo z pokoje vylezete rovnou na perfektně upravený trávník a pak louku s koňmi, kde široko daleko není vidět a slyšet nic moderního.
Jen samá pole a lesíky. Klidná nádhera. Malebné skromné hospůdky v tichém prostředí uzoučkých silnic, kde skutečně musíte často dávat přednost krávám, které se jednou staly terčem zlého posměchu ze strany týmu Red Bull. Ne že by se členům týmu na francouzském venkově na rozdíl od ostatních nelíbilo, ale tyto zlé útoky byly cílenou kampaní rakouského výrobce energetických nápojů, jejichž prodej byl ve Francii donedávna zakázán.
To kvůli jedné ze složek nápoje - taurinu, derivátu aminokyseliny, který byl podle francouzských správních autorit zdraví škodlivý. Mimochodem, název taurin je odvozen z latinského taurus - býk, protože byl poprvé izolován německým vědcem Friedrichem Tiedemanem z býčí žluči v roce 1827.
Shodou okolností právě v roce 2008, kdy se jel ve Francii poslední závod F1, Red Bull dočasně vyměnil taurin za arginin, jinou biogenní aminokyselinu. Ale hlavně francouzské úřady uznaly, že škodlivé účinky taurinu na lidské zdraví nejsou prokazatelné a zákaz zrušila.
Velká cena Francie se do kalendáře F1 měla vrátit již v roce 2013, samozřejmě k velkému potěšení Red Bullu a jeho dceřiného týmu Toro Rosso, stejně jako k radosti tehdejšího pilota Toro Rosso francouzské národnosti Jeana-Érica Vergne. I takové záležitosti, jako nutnost spřátelit si významný trh a uspět na něm, hovoří do výběru těch vhodných pilotů.
Ostatně, jak jinak by mohla mít Francie zájem o formuli 1, když kromě ztráty pořadatelství závodu neměla v sezonách 2010 a 2011 ani jednoho Francouze ve startovním poli? Jak je ale dnes zřejmé, tento pokus o návrat Francie do kalendáře mistrovství světa zhavaroval.
Závod F1 ve Francii byl pro mě jakýmsi výletem do dětství, na venkov za babičkou a dědou. Navzdory exoticky komornímu prostředí Magny-Cours je ale zřejmé, že úspěšnějším receptem je přitáhnout formuli 1 k lidem po vzoru Melbourne, Montrealu, Monaka, Singapuru či nově Ázerbájdžánu... A Velká cena Kanady na ostrově Notre-Dame je takovým typickým příkladem.
