Příběh z rallye
Dakar na vozíku. Jak Češi vztyčovali andorskou vlajku

Na pódium pražského Casina Bonver přijel mezi prvními. A s úsměvem. Z Andořana Alberta Llovery sálalo nadšení. Nedávno se i díky němu zapsal do historie. Jako první handicapovaný jezdec v kategorii kamionů dokončil slavnou Rallye Dakar.

Automobilový závodník Martin Prokop jel Dakar letos poprvé. "Je to závod plný zajímavých příběhů," říká. Jeden takový pozoroval z bezprostřední blízkosti.

Bonver Dakar Project je tým, který má s Dakarem velké zkušenosti. Jeho šéf Tomáš Vrátný letos mířil do Jižní Ameriky už popáté. Přesto i on řešil jiné starosti než dříve.

Do závodu zbývalo 14 dní, když mu ze zdravotních důvodů odřekla účast dohodnutá polská posádka. "Nemůžete dělat nic, jen krčit rameny," popisuje. Okamžitě nechal rozhlásit: "Máme volné auto!"

Poprvé v kamionu

Okruh nadšenců, kteří touží a mohou jet Dakar, není velký, tudíž nebylo jisté, jestli místo tří nakonec nevypraví jen dvě posádky kamionů. Problém by to nebyl. Naopak. Z hlediska logistiky by se Vrátnému ulevilo. Navíc se bál. "Měl jsem strach půjčit auto někomu, koho neznám a kdo nemá zkušenosti. Hlavně kvůli těm lidem a jejich bezpečnosti."

Nabídky ale chodily a tým nakonec paradoxně zvolil tu nejnebezpečnější. Angažovat Alberta Lloveru. Andorský závodník byl v roce 1984 nejmladším účastníkem olympiády v Sarajevu. O rok později ale nadějný alpský lyžař po pádu v závodě Evropského poháru ochrnul a od té doby je upoutaný na invalidní vozík. Vrátného obavy tím ještě vzrostly, přesto po poradě s ostatními ustoupil.

A začal s přípravami. Během jednoho dne museli vypravit kamion do Říma, aby ho partnerská firma předělala na ruční řízení. "S italskou společností pracujeme na vývoji systému ručního ovládání, které se pak přesouvá i do běžných osobních automobilů. V současnosti už 95 % postižených lidí na vozíčku může řídit auto," vysvětluje Llovera.

"Muselo se předělat vypínání spojky. Na volant se přidalo ovládání brzdového pedálu," popisuje změny mechanik Milan Holáň. Po čtyřech dnech pak firma oznámila: "Vůz je připravený."

Následoval přesun do přístavu Le Havre, nalodění a přesun do argentinského Buenos Aires. Ještě předtím ale musela posádka na tiskovou konferenci v Paříži. Llovera využil cestu k osahání řízení. Sice už měl zkušenosti z běžné rallye, jenže tam řídil automobil, za volantem kamionu seděl poprvé.

Vrátný vedle toho sháněl další členy posádky. Věděl, že potřebuje fyzicky i psychicky připraveného mechanika, který umí nejen opravit auto, ale také zvládat krizové situace a řídit, aby mohl být zároveň i kopilotem. Volba padla na Jaromíra Martince.

"Bál jsem se, jak zareaguje," přiznává. Však ho také stavěl před úkol, který nikdo jiný ještě nesplnil. Dostat handicapovaného pilota kamionu do cíle Dakaru. Po chvíli ale pocítil úlevu. "Je to výzva. Budeme první, kteří něčeho podobného dosáhnou," odpověděl Martinec. Když pak doplnil tým o belgického matadora Charlyho Gotliba, cestě do Argentiny nic nebránilo.

Vrátného intuice se potvrdila už v prvních etapách, kdy nezkušenost a změny na autě přivedly posádku do problémů. Řešit musela potíže s brzdami, od nichž vzplanula pneumatika. A také dvakrát denně dostat Lloveru do vysoké kabiny vozu a zase zpět na zem.

Jak vztyčit vlajku

Martinec s Gotlibem použili horolezecký úvaz. Ořezali věci, které potřebují horolezci na zavěšení karabin tak, že z něj zůstaly jen proužky. "Pojmenovali jsme to tanga," směje se Martinec. Aby mohli Lloveru kdykoli dostat ven, provaz zůstával uvázaný v rámu auta i při závodě. Tam také připevnili karabiny a doprostřed dali kladku.

"Jeden člověk tahal Alberta přes kladku nahoru a druhý dával pozor, aby se nepomlátil o dveře a neudělal si modřiny. Říkali jsme tomu spouštění a vztyčování andorské vlajky," vysvětluje Martinec.

Když Lloverovi v jednu chvíli zůstala bezvládná noha zaklíněná pod ovládáním brzdy, Martincovi zatrnulo. Potíže ale vyřešili a po čase už si zvládali při dlouhých přejezdech dokonce měnit místa v kabině.

"Charlie a Míra byli mojí třetí rukou. Moc jim děkuji. Dakar byl můj sen," chválí práci posádky Llovera. A přestože je dobrodružná povaha, teď plánuje hlavně odpočinek. "Nechám pár dnů a týdnů, abych si užil, že jsem se vrátil," tvrdí první vozíčkář, který kdy dokončil Dakar s kamionem. A je úplně jedno, že skončil na 35. místě. I tak je největším hrdinou týmu právě on.