Úvahy o Dakaru
Matador Kalina končí. "Všichni šlapou moc na plyn, je to trápení"

Po roční přestávce usedl Josef Kalina do kamionu řízeného Jaroslavem Valtrem a pomohl mu k osmému místu na Rallye Dakar. Lepší výsledek zřejmě už nepřidá. Šestašedesátiletý matador slavné soutěže uznal, že už fyzicky nemá na to, aby snášel útrapy náročné soutěže. Kdyby však dostal nabídku od někoho, kdo by nejel na umístění v první desítce, mohl by se příští rok na startu nejslavnějšího motoristického maratonu zase objevit.

"Rychlosti dosáhly maximálních hodnot. Všichni šlapou šíleně na plyn. Kamiony to dnes vydrží, ale já pamatuji doby, že by se auto při podobném stylu rozpadlo za půl hodiny," řekl Kalina po svém jubilejním třicátém startu.

"Pro mě už je Dakar trápení. V mém věku není tělo tolik odolné, ale v rámci instruktáže klidně pojedu," uvedl navigátor, který seděl třikrát v tatře při vítězstvích legendárního Karla Lopraise.

Jsem teď choulostivý na zadek

Dakar patří neodmyslitelně k jeho životu. Po úterním návratu do Česka ale přiznal, že ho bolí celé tělo. "Mám naraženou kostrč, což je z blbého seskoku z převráceného auta. Myslel jsem, že skáču do měkkého písku, ale on byl ten podklad docela tvrdý a teď jsem trošku choulostivý na zadek. Hlavu mám zase otlučenou z auta, jak jsem se mlátil v kabině. Tam jsem pochytal i další rány," vypočítával s úsměvem.

Legendární soutěž byla letos extrémně rychlá a na trati chybělo více písečných pasážích, což Kalinovi moc nesedělo. "Byl to netypický Dakar, hodně tvrdý. Z programu vypadly pouštní země Chile a Peru a pořadatelé naopak zařadili partie, které kamionům a vytrvalcům moc nesedí. To byly hlavně rozbité cesty vysoko v horách a roklích. Užili jsme hodně prachu a mlácení v šutrech," řekl Kalina k trati.

Jeden z nejzkušenějších závodníků ve startovním poli startoval na Dakaru již v 80. letech minulého století v Africe, může tak hodnotit vývoj, jakým soutěž prošla. "Musím říct, že se jezdí dost šíleně. Navíc konkurence je obrovská. Vyhrát může klidně dvacet aut, to za starých časů mělo šanci tak pět nebo šest kamionů. Rychlost byla o dvě třetiny nižší," uvedl.

Organizátoři mě i ponížili

Rychlost speciálů se prý změnila hlavně v pomalých úsecích. "Tenkrát nebylo žádné omezení a na pláních jsme jeli sto padesát. Ale v horských cestách nebo rozbíječkách jsme byli výrazně pomalejší. Navíc motory měly 450 koní. Teď jich mají 900. Když se přibrzdí, auto stejně hned jede," řekl člen týmu Tatra Buggyra Racing.

Navigování nebylo podle něj letos nejjednodušší. "Nedělalo mi to sice žádné velké potíže, ale jednou mě teda organizátoři nachytali a ponížili. V jedné pouštní etapě jsme se zamotali a nemohli najít kontrolní bod. V nynějších rychlostech může být navigace problematická. Člověk je rád, že v autě žije a při tom se občas něco přehlídne. Moc se mi to nestávalo, ale se špičkovým ježděním každopádně končím," dodal Kalina.