Rallye Dakar
OBRAZEM: Nebe, peklo, Dakar. Šílenství na čtyřech kolech

Rallye Dakar je více než závod, je to životní filozofie a adrenalin se stává pro účastníky drogou. Je to divoké a nespoutané dobrodružství na jihoamerickém kontinentu, které ročně láká stovky závodníků. Náročná zkouška techniky a lidských smyslů si mnohdy vybírá tu nejkrutější daň, lidské životy. Přesto je Dakar pro většinu jezdců životním posláním, kterému všechno podřídí.

Mnohdy byl jediným cílem dojezd ve zdraví až do konce, přičemž dostat se do něj nebylo vůbec snadné. Nepřítelem se stávala únava, přírodní rozmary a v neposlední řadě i technická připravenost. Sladký pocit vítězství si užila jen hrstka vyvolených. Oblíbenou překážkou byly například různé brody či mělké říčky. Druhý nejlepší jezdec mezi kamiony Holanďan De Rooy se po hladině "skoro" vznášel.

Nebylo mu to ovšem nic platné, protože Ilya Karginov s kamazem doslova létal. Nakonec s ním dolétl až pro celkové vítězství.

Motocyklisté takové štěstí bohužel neměli a museli se poctivě plahočit bahnem, pískem, prachem a zase bahnem. Ostatně, kdo by jim ty bahenní lázně nezáviděl. 

Podmínky byly pro ně asi ze všech kategorií nejtěžší. Chvilka nepozornosti a nehoda byla na světě. Některé to nebavilo, tak to radši na místě zapíchli. Takovým případem byl i Francouz Bruno Da Costa.

Diváci mu samozřejmě fandili. A vlastně bylo jedno, jestli se nacházeli na vlaku, autobuse nebo na koupališti v místech, kde pach nafty byl přirozenější než vůně okolních rostlin.

Občas to ale nebyla legrace a situace byla velmi žhavá. To pak nezbývalo než se modlit, zda někdo pojede kolem a poslouží jako taxík. Recesista by možná vytáhl buřty, ale většině závodníkům zbyly oči jen pro pláč.

A nebyl v tom sám. Spalující terén rozohnil vícero takových požárů. Sebemenší chyba na Dakaru byla tvrdě potrestána a vraky byly rozesety podél tratě jako varování pro ostatní.

Fanouškům to ale nevadilo. Nasadili plavky, skočili do vody a občas si možná zařvali: "Plave k nám tatra". Hlavně když je zábava.

A když se někomu v Chile zdálo, že kamiony jsou nuda, tak mohl přesedlat na ještě větší stroje. Těžební kolos dělal z normálních monster trpaslíky a někteří kamioňáci se vedle nich s oblibou fotili jako třeba český závodník Martin Kolomý, který zde takhle zvěčnil FatBoye.

Všichni měli jeden cíl a jeden směr. Ale jen vyvoleným bylo dopřáno si užít nesmírné radosti, takhle slavil De Rooy se svým týmem dojezd až do konce.