Krize českých střelců
Trenére, vezmi mě s sebou! Ne, děkuji, křídla neberu

Česká hokejová reprezentace totálně vyhořela v koncovce. Na právě probíhajícím mistrovství světa vypadli Češi ve čtvrtfinále s Ruskem, kterému nebyli schopni dát gól. O zápas předtím si národní tým vylámal zuby na Švýcarsku a góly mu nepadaly ani proti Kanadě.

Češi porazili jeden jediný tým, který patří mezi tradiční silné hokejové země. Ale výhra proti Finsku se nerodila snadno. O vydřeném vítězství rozhodly až samostatné nájezdy a v nich excelentní Petr Mrázek v brance a jediný střelec Robin Hanzl.

Zároveň se české mužstvo dokázalo proti Suomi prosadit třikrát ze hry. Jenže to mu podařilo pouze ve třech dalších utkáních se slaboučkými soupeři. Slovincům, Francouzům a Bělorusům vstřelili čeští "snipeři" po pěti gólech. To ale byly poslední střelecké hody, které si hráči Jandačova výběru užili.

Proti Kanadě a Švýcarsku dokázali dát Češi jedinou branku, až v prodloužení rozhodli o upocené výhře 1:0 nad Norskem, které soupeřilo s Běloruskem o předposlední místo ve skupině, a ve čtvrtfinále proti Rusku dokonce nedokázali překonat gólmana Vasilevského ani jednou.

Kde hledat příčiny krachu a střelecké impotence? Vždyť složení jednotlivých útoků i výběr hráčů, kteří se šampionátu zúčastní, měl trenérský tým dlouho a dobře promyšlený. Ale je to skutečně tak? V nominaci se na závěr objevilo neskutečných 8 hráčů zvyklých na pozici centra.

Přecentrováno

Ano, Roman Červenka s Romanem Horákem dokáží zahrát i na křídle, ale i šest centrů na 4 útoky je trochu dost. A to ještě do Paříže dodatečně přiletěl Petr Holík, který nakonec nenastoupil limitován drobným zraněním z přípravných zápasů.

Trenéři to vysvětlovali tím, že centr spíše dokáže zahrát křídlo než naopak. Na druhou stranu, hlavním úkolem středového útočníka je řídit svá křídla, dirigovat jejich pohyb a připravovat jim šance. Samozřejmě, že musí umět góly i dávat. Ale hlavní střelec to není. A bylo to vidět i v zápasech. Čeští útočníci často předržovali puk ve snaze ještě vylepšit pozici přihrávkou ne lépe postaveného spoluhráče.

Ukázkovým případem byl gól proti Švýcarům. Podle všech hokejových učebnic měl David Pastrňák (jedno z mála čistokrevných křídel) z předbrankového prostoru pálit. On ale ještě předložil kotouč Červenkovi, který ho uklidil do Schlegelovi branky. V ostatních případech proti silným soupeřům končili finální přihrávky v lepším případě na patách českých hráčů, v horších na hokejkách soupeře.

Marně čeští fanoušci před šampionátem volali po nominaci jednoho z nejlepších hráčů extraligy Michala Vondrky. Ten byl produktivní v základní části a během play-off patřil k nejlepším hráčů celých vyřazovacích bojů. Dvojnásobný nejlepší střelec české nejvyšší soutěže Dominik Kubalík strávil celé mistrovství jako náhradník a do bojů nezasáhl. A Lukáše Kašpara, který z pozice křídla také umí tvrdě a přesně vystřelit, nechal Jandač doma úplně.

Těžko říct, jestli by výše zmínění hráči byli pro tým gólovým přínosem. Ale, když Jandač točil se sestavou jak na "řetízkáči" mohl alespoň vyzkoušet Kubalíka, kterého měl s sebou v Paříži.