Čínský politický úkol zní jasně: porazit Ameriku

Hry jsou doma, úvodní ceremoniál svět celkem pochválil, organizace funguje perfektně. Základní cíle pro spokojenost Číňanů v čele s vládnoucím aparátem jsou splněny. Teď však čeká zemi další jasný a náročný úkol. Před zraky místního politbyra porazit v souboji o nejúspěšnější medailovou výpravu Spojené státy americké a dokonat tak světovou sportovní nadvládu.

Není to tak dávno, kdy Čína ještě o olympijské hry nejevila vůbec žádný zájem. Sportovci nejlidnatější země světa bojkotovali klání na protest proti zařazení Tchaj-wanu do olympijských soutěží, přestože toto území podle Pekingu stále patřilo k pevninské Číně.

Vše změnil až rok 1984 a olympijské hry v Los Angeles. Většina komunistických zemí tehdy setkání sportovců bojkotovala jako odplatu za předchozí podobný protest západního bloku na hrách v Moskvě.

Američané stáli před nelehkým úkolem: sehnat pro první hry placené ze soukromých prostředků nový marketingový trh. Šéf organizačního týmu Peter Ueberroth proto vyslal vyjednávací tým do Pekingu - a podařilo se. Číňané ve společné výpravě s Tchaj-wanem na hry přijeli, což mělo za následek velký finanční úspěch akce a pro Ueberrotha titul „muž roku" od amerického časopisu Time.

Příjezd sportovců z nejlidnatější země světa znamenal ale i velký sportovní přínos. Brzy po zahájení získal střelec Sü Chaj-feng první zlatou medaili pro svou vlast, která nakonec skončila s patnácti zlatými, osmi stříbrnými a devíti bronzovými medailemi a v celkovém pořadí národů dokonce čtvrtá.

V Pekingu pokoří Západ

To byl ale jen začátek čínského sportovního vzestupu. Původní reprezentace opírající se kvality střelců, vzpěračů a gymnastů se brzy rozrostla o kvalitní závodníky i v ostatních sportech. Na posledních letních hrách v Athénách již patřilo čínské reprezentaci v tabulce úspěšnosti zemí druhé místo, pouhé čtyři zlaté medaile za Spojenými státy.

To už však rudá mocnost téměř tři roky věděla, že dalším dějištěm her bude Peking. Ten byl při volbách v roce 2001 považován za velkého favorita. Také proto, že už v roce 1993 prohrál nejtěsnějším rozdílem hlasů 43 : 45 souboj s australským Sydney o olympijské hry 2000.

Nově vystavěný pekingský olympijský komplex byl již dlouho dopředu ve stranických hlavách místem, kde velká Čína zasadí světu v čele s Američany rozhodující úder. Vedoucí sportovní pracovníci proto neponechali nic náhodě a vznikl možná největší sportovní nábor v historii. Do tréninkových kempů přicházely tisíce lidí, ze kterých bylo potřeba během sedmi let vytvořit nejlepší sportovní armádu světa.

Začátky však nebyly vůbec jednoduché. „Když před čtyřmi pěti lety přijely Číňanky na závody, byly všem pro smích. Neměly jednotné dresy ani kola," vzpomíná Jiří Lutovský, trenér české olympioničky v závodě horských kol Terezy Huříkové. „Dneska už se ale nesměje nikdo. Kdyby tu získaly dvě medaile, nikdo by se nedivil," pokračuje.

Podobný výkonnostní růst přišel i v ostatních disciplínách. Číňané najednou prohánějí favority i v disciplínách pro ně tak netradičních, jako je vodní slalom nebo veslování.
„Nepamatuji se, že bych někdy jako závodník jel na Číňana, a kdyby, tak se vidíme jen na startu," vzpomíná šéf Českého veslařského svazu Jiří Kejval. „A dnes? Ten nárůst je neuvěřitelný, loni bylo v Pekingu juniorské mistrovství světa a oni získali polovinu všech zlatých medailí. Mnoho medailí se dá čekat i u dospělých teď na olympiádě." 

Je vše čisté?

Jaký zázračný lektvar pomohl čínskému sportu? Kromě téměř neomezených možností lidských i finančních zdrojů a nekonečného až armádního drilu také zkušení zahraniční trenéři. Čínské svazy se zachovaly přesně v duchu místního úspěšného hospodářství. Místo hledání vlastního výrobku okopírovali to nejlépe fungující ze světa, a to bez ohledu na přírodu.

Do Pekingu a okolí se tak kromě jiných přistěhovalo i mnoho velkých sovětských a východoněmeckých odborníků, kteří slavili největší úspěch v dobách státem řízeného dopingu. „Dosud ale neměli třeba ve veslování žádný dopingový skandál, proto je třeba brát je jako čisté," říká Kejval.

Přesto někteří čínští sportovci vyvolávají pochybnosti. Americký tisk například nedávno upozornil na skutečnost, že Čína se pokouší podvádět ostatní gymnasty „zestaršováním" svých sportovkyň a posílá na olympiádu soutěžící mladší než povolených šestnáct let. Čínská strana sice rychle přispěchala s kopiemi pasů obou dívek, kterými dokazuje, že nepodvádí. Veškeré pochybnosti ale zcela nerozptýlila.

Vše pro Čínu

Jestliže čínští sportovci museli dlouho žít v tvrdých podmínkách a bít se o místo v týmu, na olympiádě už je čeká velký luxus. Pořadatelé dělají vše pro to, aby měli domácí lepší podmínky než ostatní, na což si přímo v dějišti stěžovala i dvojnásobná olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová.

„Téměř všechny prostory u závodiště jsou vyhrazeny pro Číňany. A my máme pouze takové komůrky 4 x 3 metry," popsala podmínky na trénování kandidátka olympijského zlata.

O tom, že všechno hraje pro Čínu, je přesvědčen i prestižní magazín Sport Illustrated. V tradiční olympijské předpovědi tipuje, že obří čínská výprava čítající 639 sportovců pobere devětačtyřicet zlatých medailí z celkových 302 sad, a o čtyři nejcennější kovy tak porazí Spojené státy.

Celkově však reprezentanti USA získají 121 medailí, kdežto domácí „pouze" 102. Pořadí národů se ale vždy staví od zlatých medailí, a proto bude národní úkol - dobýt sportovní svět ve jménu Mao Ce-tunga - splněn. Zda se nakonec tato předpověď vyplní, si všichni musejí počkat dva týdny.

Foto: Robert Sedmík