V prvním zápase českého týmu na světovém šampionátu florbalistek ve švédském Västeras se Kristýna Jílková v sobotu zaskvěla hattrickem do sítě USA. Pak zase proměněným trestným střílením rozhodla nedělní napínavý duel s Lotyšskem. Málokdo v hale přitom tušil, že tahle jednadvacetiletá blondýnka trpí nemocí, která uším mnoha lidí zní přímo hrůzostrašně. Má epilepsii.
Florbal ovšem může bez problémů hrát, na hřišti ještě záchvat neměla. "Právě že během aktivit se mi to nestává. Epilepsie je záležitostí mozku, takže pokud pracuje, je něčím zaneprázdněný, přihodit by se to nemělo," řekla novinářům Jílková.
Příčiny jsou však individuální, hodně záleží na druhu epilepsie. Medicína rozlišuje tři základní typy nemoci, Jílková nijak závažnou formou netrpí. "Ty těžké případy mají záchvat každý týden nebo den. Já je mám zhruba v periodě půl roku, rok. Zatím se se mnou naštěstí nic nestalo," uvedla.
Čím je ovšem četnost záchvatů řidší, o to těžší je pro ni vypozorovat, jestli jí zabírají léky, které denně bere. "Když má někdo záchvat každý týden, vidí, jestli prášky fungují. Takhle je to složité," podotkla. Medikamenty dostává na předpis; protože je nemají v každé lékárně, chodí si pro ně do nemocnice.
Spoluhráčky záchvat nepřekvapí
Původ svých trablů ještě nevypozorovala. Naposledy ji záchvat popadl zkraje podzimu, když se s týmem Tigers SJM Praha vrátila z Evropského poháru v Dánsku, kde české mistryně získaly bronz. Její spoluhráčky o tom vědí, nepřekvapí je, když se s ní něco začne dít.
Vlastně - některé byly v roce 2004 u toho, když se u Jílkové projevila nemoc poprvé. Chystala se zrovna na své první mistrovství světa juniorek, se zavazadly už natěšená kráčela letištní halou. A pak se skácela. "V tu chvíli to bylo špatné v tom, že nikdo nevěděl, co se děje, ani já sama. Kdyby se mi to stalo teď, vím, že můžu odletět, protože jsem pak v pohodě," řekla.
Tehdy pro ni přijela sanitka, ještě předtím lékař na letišti definoval problémy Jílkové jasně: epileptický záchvat. Místo na šampionát juniorek jela z letiště na vyšetření. První věc, která ji zajímala, je nasnadě. "Okamžitě jsem se ptala, jestli můžu hrát dál florbal. Naštěstí žádná omezení ve sportu nemám," uvedla.
Co nesmí, je pít alkohol, navíc by měla dodržovat zvláštní životosprávu. Její typ epilepsie je totiž hodně náchylný na spánek, proto se snaží nevstávat moc pozdě a neponocovat. A vypnout? To jí v partě rozjívených florbalistek nehrozí. Možná proto s takovou odolností zvládá vypjaté momenty bitev českého národního týmu.
Foto: florbal.cz
